Máme kamaráda, který by chtěl miminko. Tedy přesněji, který chtěl miminko, dokud nestrávil týden dovolené s naší rodinou. Ale nemyslete si, že naše děti jsou nějaké zrůdičky z Adamsonovy rodiny nebo nevycválaní spratci. Prostě dva normální rošťáci ve věku 3 a 5 let a jedno půlroční mimino. Jenže kamarád je ten typ, co potřebuje mít vždy situaci pod kontrolou. Všechno, ubytováním počínaje a dopravou konče, je třeba mít předem naplánováno a cestovní itinerář je od toho, aby se dodržoval. Není divu, že během cestování s námi postupně ztrácel iluze.
No jen si to představte. Je osm hodin večer. Vybíráme tábořiště a zastavujeme. Mimino už hodinu řve, protože má hlad a chce se mu spát. Muž staví stan. Starší kluci chtějí večeři. Mimino řve. Snažím se jednou rukou vybalit vařič a připravit něco k jídlu. Sháním někoho, kdo otevře konzervu fazolí, protože jednou rukou mi to nejde. Mimino řve. Muž hledá kolíky. Prostřední chce kakat. Jdeme do lesíka, v náručí svírám vřeštícího kojence a zároveň se snažím utřít Prostřednímu zadek. Muž nemůže povolit uzel na karimatce. Hledám termosku s teplou vodou na kaši a kojeneckou láhev. Sháním někoho, kdo otevře konzervu párků, protože jednou rukou mi to nejde. Začíná pršet. Muž se snaží pořádně vypnout stan. Mimino řve. Nejstarší chce kakat. Kamarád vidí zoufalství v mých očích a dobrovolně mi odebírá nemluvně...antikoncepční šoková terapie jak vyšitá.
Přes to tvrdím, že cestování s malými dětmi lze nejen přežít, ale i si ho užít. Jen nesmíte propadat mylným představám, že si odpočinete a budete relaxovat. Pokud máte tohle v úmyslu, odevzdejte drobotinu babičkám a jeďte do pětihvězdičkového hotelu s bazénem na francouzskou Riviéru. Jinak jsou třeba pevné nervy, smysl pro improvizaci a ochota přizpůsobit své tužby a přání těm dětským.
Takže zapoměňte na to, že byste chtěli navštívit ten středověký kláštěr, co o něm píšou v průvodci, podívat se do muzea na výstavu obrazů a strávit romantickou večeři při svíčkách. Pokud vaše děti touží chytat ještěrky, hledat barevné kamínky nebo běhat v děšti, budete to dělat s nimi, nebo přinejmenším vytvářet jim zázemí, rozbalovat spacáky a vařit. O kultuře a romantice si můžete potichu povídat, až usnou, pokud sami vyčerpáním nepadnete.
S tím souvisí těžko pochopitelná skutečnost, že děti se pouze málokdy unaví. Po celodenním řádění na čerstvém vzduchu je jen násilím nacpete do spacáků v půl jedenácté v noci a v šest ráno už se čile dožadují snídaně, zatímco vy máte pocit, že vás přejel bagr.
Připravte se na to, že otázka "kdy už tam budeme" padne nejpozději do půl hodiny po vyjetí a bude se opakovat v pravidelných intervalech, dokud nedorazíte do cíle. V mezičase se děti dožadují bombónů, čokolády a pití, chtějí čůrat, smrkat, vyprávět pohádky a mimino navíc ještě kojit. Doporučuji tedy dělat časté přestávky, aby řidič nezešílel.
Nebuďte příliš hákliví na nepořádek v autě. Jídlo dokáže alespoň na chvíli ucpat otvory v dětských hlavičkách, z nichž vycházejí zvuky. Zásobte se proto pochutinami. Ideální by bylo něco, co nedrobí a nelze se tím zamatlat ani pobryndat. Pokud o něčem takovém víte, dejte mi, prosím, vědět. Do té doby budu používat piškoty, sušenky, hroznové víno a lentilky.
Podobně jako nad fleky na potahu sedaček přivřete oči nad špinavými dětskými ručkami a pusami. V nejvíce stresových částech dne, kterými jsou ráno a večer, je těžké ještě dodržovat zásady hygieny. Navíc mám dojem (a vyveďte mě kdyžtak z omylu), že zvláště tatínci, jsou-li přesazeni do divoké přírody, ztrácejí o překot civilizační návyky. A zatímco doma každý večer pérují ratolesti nad umyvadlem, na cestách v touze po co nejrychlejším uspání dětí a chvíli klidu mávnou nad nějakým čištěním zubů rukou. Zítra je taky den. V rámci zachování rodinné pohody se nehádejte. Zkuste si párkrát zopakovat rčení "čistota půl zdraví, špína celý" a schovejte mýdlo na dno batohu.
Přizpůsobte plán cesty dětským biorytmům. Pokud máte vůbec někam dojet a něco zažít, snažte se cestovat v době, která připadá na dětský spánek. Pamatujte, že zatímco vy jste schopni se obětovat a v případě nutnosti za celý den zhltnout jen tyčinku Snickers, děti potřebují snídat, obědvat a večeřet a někdy mezi tím i svačit. Nemluvňata jsou na dodržování deního režimu obzváště háklivá, proto netoužíte-li po tom, aby vám pukla hlava z jejich projevu nesouhlasu, udělejte, co chtějí. Zajistěte jim jídlo a místo na jejich pokojný spánek včas, dřív než si o to budou muset "říct" sama.
V praxi to znamená, že nejste-li masochisti, nenaplánujete si, že "dnes pojedete až do půlnoci na to pěkné místo pod stromy u jezera a ráno se probudíte už s tím nádherným výhledem před stanem." Mohlo by to dopadnout tak, že budete několik hodin trpět a ráno se probudíte s bolestí hlavy a s nervy na pochodu a bude vám úplně jedno, jestli tupě zíráte na východ slunce nad vodní hladinou nebo na svoje špinavé ponožky.
Neočekávejte, že si na dovolené s malými dětmi příliš odpočinete. Naopak, možná budete po návratu unavenější než dřív. Ale zkuste se jim podívat do očí, když vám přinesou ukázat svůj úlovek, když jim dovolíte rozdělat oheň, nebo když ráno vylezou ze spacáku s pusou ještě umazanou od kečupu. Ty jiskřičky radosti, nadšení a štěstí v nich by vám měly stát za to. Takže zas někdy příště sláva nazdar výletu!
Napsáno pro baby-cafe
