Dzud přináší smrt aneb Mongolsko v mrazivém objetí

Když nastane taková zima, že miliony zvířat umrzají ve stoje a hynou hladem, říká se tomu Dzud. Dzud je mongolské slovo, které se nedá přeložit. Dzud je přírodní katastrofa. Dzud znamená konec všeho pro tisíce mongolských rodin.

archiv autorky

Mongolové rozeznávají tři typy Dzudu. Vytrvalému hustému sněžení se říká "bílý Dzud". Druhému typu bychom mohli říkat "ledový", protože se během něho step pokryje neproniknutelnou vrstvou ledu, který brání dobytku prohrabat se k pastvě. Třetí se nazývá "černý Dzud". Ten nastává, když po extrémně suchém létu přijde mrazivá zima. Tráva uschne už na pastvinách a zvířata nemají šanci vytvořit si dostatečné tukové zásoby. Sněhové bouře a teploty hluboko pod bodem mrazu pak už jen dokonají dílo zkázy.
Mongolsko je země pastevců. Mnoho se tu za poslední léta změnilo, ale na produkci kašmírové vlny, masa a mléka je stále závislých kolem 35 procent pracujících Mongolů. Jejich život je jurta, rodina a stáda ovcí, koz, krav a koní. Po staletí tomu tak bylo. Lidé se naučili žít v sepětí s přírodou, počítali s tím, že jejich život je drsný, že může přijít Dzud...a Dzud se opravdu se  železnou pravidelností vracel, čtyřikrát, pětkrát za generaci. Vybil čtvrtinu jejich stád, zanechal ty nejodolnější kusy. Za několik let byla zvířata zpět, ještě silnější.  Život šel dál, než za nějakých deset až dvacet let přišel další Dzud...
Poslední dekáda je jiná. Přírodě se už tak nějak nedá věřit.  Mezi roky 1999 a 2003 přišly tři Dzudy za sebou, bílý, černý i ten ledový. Spousta pastevců ztratila celá stáda. Znamená to, že přišli o všechno. Z dvaceti milionů zvířat zbyla sotva polovina. Rodiny, zvyklé na život ve stepi, v otevřeném prostoru, prchaly do měst. Kolem Ulánbátaru vyrostla obří jurtoviště. Žijí tam lidé vyrvaní z kořenů, namačkaní jako sardinky. Snaží se dál existovat, uživit sebe a své blízké. Skvěle rozuměli svým zvířatům, teď prodávají čínská trička na černém trhu. Všude je špína a odpadky. V zimě se tu nedá dýchat. Je těžké věřit tu v lepší budoucnost. Je nemožné vychovat tu děti, z nichž by byli tak skvělí pastevci jako bývali jejich rodiče a prarodiče...
Po pouhých šesti letech je tu bílý a černý Dzud zas. V létě trápilo sucho dvě třetiny země. Nyní teploty už po mnoho týdnů klesají k padesáti stupňům pod nulou a zároveň zuří sněhové bouře v devatenácti z celkových jednadvaceti mongolských provincií. V osmi nejvážněji postižených provinciích přišli pastevci už o polovinu zvířat. Celkem dosud pomřelo 1,8 milionu kusů dobytka. Organizace OSN pro výživu a zemědělství očekává do jara až čtyřmilionové ztráty. Ceny krmiva se šplhají do závratných výšek.
Ohroženi jsou už i lidé. Většina dětí od prvňáčků po studenty bydlí během školního roku  v internátech, v současnosti jich tam pobývá na 22000. Zůstávají odděleny od rodin i během Dzudu, protože cesta domů by byla příliš nebezpečná. V mnoha internátech však není dostatečné vytápění a školy nezvládají zajistit potřebné jídlo. Dětem hrozí podvýživa a nemoci. Téměř sto vesnic je nepřístupných, lidé v nich zůstávají bez potravin, bez topiva, pohonných látek a lékařské péče. Těhotné ženy se nedostanou do porodnic.

Letošní Dzud je obzvlášť těžký, pro mnoho pastýřských rodin je jen závěrem strmé cesty dolů, k chudobě. Před několika lety jim banky bez problémů půjčovaly peníze, na motorky či na solární panely k jurtám. Ceny kašmíru byly stabilní. Ke konci roku 2007 začaly klesat, protože zároveň s počínající hospodářskou krizí v USA klesala i poptávka po této luxusní vlně kašmírských koz. Dnešní ceny jsou jen šedesátiprocentní ve srovnání s cenami před poklesem. Lidé přestali půjčky splácet a banky je dnes nutí zbavovat se stád. Takže nejen kašmír, ale jak se na trzích hromadí zvířata na prodej, už i maso a kůže jsou levnější a levnější.
Další a další lidé tak budou hledat spásu v blízkosti měst. Pastevci bez stád už se do stepi nikdy nevrátí. Venkovu hrozí vylidnění. Tahle země, rozlohou dvacetkrát větší než Česká republika, by pak zůstala prázdná, protože tu žije jen 2,7 milionu lidí.
Mongolsku hrozí, že ztratí duši. Protože na okrajích měst není pro duši prostor. Alespoň ne pro tu mongolskou, která je stejně široká a otevřená jako pláně, ve kterých zdejší lidé žijí. Když ji namačkáte do špinavého jurtoviště, umře. Stejně jako kašmírské kozy při Dzudu.

Čerpala jsem odsud:

1) UB Post

2) The Wall Street Journal

3) The New York Times

4) www stránky Ministerstva zahraničních věcí a obchodu Mongolska

5) Zud Natural Disaster, Prevention and Recovery - Elbegdorj Tsakhia