Co mě právě v Číně ničí
"Sto osmdesát je moc," pípla jsem. Pochod uličkami marketu s batoletem na zádech mě vyčerpal. "Lejdy, potřebujete peněženku? Kupte si peněženku (kabelku, boty, šátek, svetr....)!" Bejby se tváří zpruzeně, protože dostalo jen jedno lízátko a pořád ho někdo tahá za nohu. "Jak moc? Já nabízím dobrou cenu, a to jen proto, že máte tři děti, krásný kluky, jste silná žena!" drmolí prodavačka. Nikdy jsem si nepřipadala tak slabá a strhaná. Musím vypadat strašně. Celá moje přirozenost se kroutí a vzpírá přízemní nutnosti handrkovat se o cokoliv.
"Ne, to je moc," troufám si podruhé. "Tak kolik byste dala?" Hlavou se mi zběsile honí cifry. Holky říkaly, že za plavky dvacku. To je čtyřicet, ale kolik za brejle? "Sedmdesát," pálím od boku. "Óóóó, to je moc málo, víte co, dám vám nejlepší cenu, jenom proto, že mátě tak krásný bejby a jste tak silná žena se třemi syny. Sto padesát!" Mám pocit, že přesně tolik je mi let a přihazuji deset juanů k původnímu návrhu.
Za deset minut odcházím vítězoslavnně s nákupem za 90 juanů. Teda, zvládla jsem to! Moje první smlouvání! Ale tohle že mám absolvovat pravidelně? Kdykoliv budu potřebovat koupit klukům punčocháče nebo sobě kalhoty? Tohle, že bych si měla užívat? Že by mě to snad i případně začalo bavit? Nikdy! Toužím po klidu, pevných cenách a nudících se prodavačkách opřených o pult, které mi zásadně nevnucují, ba ani nenabízejí nikdy nic.
Přeci jen mi ale tenhle pofiderní úspěch zlepšil náladu po dopoledním debaklu s dopravou. Byl to totiž zároveň TEN den, kdy rozechvělá matka (tedy já), odevzdala poprvé své nejstarší dítě mezinárodní vzdělávací instituci a pokoušela se dostat zpět domů. Třímajíc vizitku s "rozsypaným čajem" kódujícím adresu jsem zmateně postávala na rohu hlavní ulice. Poté, co jsem asi čtyřikrát změnila stanoviště a ušmudlaný metař si mě začal podezřívavě prohlížet, se mi podařilo zastavit první taxík. "Ni Hao!" vsunula jsem horní polovinu těla okénkem dovnitř a úsměvem málem rozbila tachometr. Otrávený řidič hodil oko na vizitku, zavrtěl hlavou a šlápl na plyn, takže si málem vzal horní polovinu mého těla s sebou.
Vyjeveně jsem zůstala stát na místě a metař se pohodlněji opřel o vozík s odpadky, aby měl lepší výhled. Stejně jsem dopadla s dalšími třemi taxíky. Začalo se mě zmocňovat zoufalství. Jsem sama uprostřed naprosto cizího velkoměsta. Nevím, ani, kde je sever, a upřímně - i kdybych to věděla, k ničemu mi to nebude. Nemám telefon. Neumím čínsky. I ten metař už zmizel.....U chodníku zastavila motorová rikša čili něco jako motorka s kurníkem vzadu. Bylo mi už všechno fuk. Chtěla jsem domů, do našeho bytu plného ještě stále nevybalených krabic.
Důchodce za řídítky prskoletu se podíval na vizitku, zkušeným hmatem sáhl po kalkulačce a vyťukal cifru. Čtyřicet juanů, dvojnásobek obvyklé ceny. Myslím, že bych kývla, i kdybych měla zaplatit sto a celou cestu běžet za motorkou. Vsoukala jsem se do oplexisklované plechovky a motocykl se s trhnutím rozjel. V tom okamžiku se otevřela i zadní dvířka, takže jsem málem zas rychle "vystoupila". Vozítko se hustou dopravou ve špičce vydalo v protisměru mezi ostatní jednostopá vozidla popojíždějící v pruhu vyhrazeném pro cyklisty a spol. V protisměru jsme strávili značnou část cesty, několikrát jsme se uhýbali ve vzdálenosti asi tři pikometry od protijedoucích vozů a kol. Byla to ohromě zajímavá cesta a ke konci už jsem se soustředila jen na držení dvířek a ven se raději vůbec nekoukala.
První jízdu na prskoletu jsem přežila. Přežila jsem i první smlouvání. Ale tak brzy ani jedno z toho nehodlám opakovat. Nakupovat zatím posílám manžela, který si vzájemné numerické škádlení s asijskými kráskami na rozdíl ode mne náramně užívá. A na zítřejší třídní schůzku vyrazím vyzbrojena mapou raději na kole. Takže kdyby tohle byl poslední článek, který ode mě čtete, vězte, že stále bloudím kdesi v okolí třetího silníčního okruhu v Pekingu...
Markéta Hrdoušková
Dny po tajfunu
Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.
Markéta Hrdoušková
Ranní kafe
Stojí tu vedle mě, aby mi pomohla přetvořit myšlenky v písemný projev. Každé ráno už mnoho let (s menšími přestávkami) mě najdete s ní v ruce. A teprve dneska jsem se rozhodla vzdát jí hold. Milovníci čajů, kakaa, rumu i vody prominou, ale miluju svou ranní kávu.
Markéta Hrdoušková
Kdo hraje hry, nezlobí...
Tenhle článek píšu z naštvanosti. A taky trochu z bezradnosti a jako obvykle, když mnou zmítají emoce, z okamžitého popudu. Přiznám se v něm, že jsem nemoderní a zpátečnická. A vůbec mi to není líto.
Markéta Hrdoušková
Beethoven pro popeláře
Řada lidí, když se někam stěhuje, předem se rozhlíží a až podle toho se rozhoduje. To ale my ne. My se nejdřív stěhujeme a pak teprve rozhlížíme. Nebo to zkoušíme dělat zároveň, ale to mám z toho pak hlavu úplně v pejru.
Markéta Hrdoušková
Buchtám vstup zakázán
Když jsem byla sedmileté děvčátko, vzali mě prarodiče na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu k moři. Zrovna v době, kdy se tam konala letní olympiáda.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4337x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- moje mongolská spolubojovnice
- Jana
- detektivní agentura
- máma právnička
- lékařka v Indii
- Italka k popukání
- romistka
- žena a máma se smyslem pro humor
- paní poetická
- knižní recenzent (mimo jiné)