Batole mi přenastavilo budík, takže na mě začal mluvit čínsky. Předpokládám, že mi sice jen každou půl hodinu oznamoval čas, přesto mě obtěžovalo sdílet tiché odpoledne s čínským hlasem. Budík jsem schovala, jelikož s mým nelogicky fungujícím mozkem mě nenapadlo vyndat baterie. Případná návštěva by si ten den mohla snadno pomyslet že zavírám Číňanky do šuplíku, odkud volají o pomoc zespodu hromady ručníků.
V dřívějších dobách (napadá mě specifikace těch věků někde kolem děje nesmrtelné knížky Malý Bobeš) si děvčátka hrála s panenkami vyrobenými ze špulek od nití. Chlapci za sebou zas tahali koníky vyřezané ze dřeva. Moje stále ještě ani ne dvouleté dítě za sebou tahá starou rozbitou myš od PC. Programuje budíky. Snaží se o samoobsluhu DVD přehrávače. Telefonuje. Čas pokročil.
Když jsem se mu tuhle snažila spustit Krtečka a přehrávač mi tvrdil, že žádný disk neexistuje, chvilku mi trvalo, než jsem zjistila proč. Moje děťátko tam jedno dévédéčko s Krtkem už předtím narvalo, zatímco já mu připravovala oběd. Strčilo ho dovnitř tak šikovně, že předmětný Krteček vklouzl pod horní desku přehrávače, překryl laserovou čočku a nešel vytáhnout.
Koupili jsme mu dětské umělohmotné nářadí, aby se mohl bezpečně realizovat. Bral to téměř jako urážku na cti a s výrazem profesionála si šel do šuplíku pro tatínkův šroubovák, aby si mohl vyměnit v mašince baterie. V prádelně mi zapíná pračku dřív, neš stačím ustřihnout růžek od nové aviváže. Myčku musím plnit a vyprazdňovat zásadně v noci, jinak mi tak procvičí čudlíky, že bude místo mytí ondulovat skleničky. Na mikrovlnku a varnou konvici naštěstí nedosáhne. Často máme v rodině o zábavu postaráno, neboť hledáme fotoaparát, mobilní telefony, nabíječky a ovladače, které jsme někam schovali, aby na ně také nedosáhl.
Takže zatím se z jeho schopností příliš neraduji, i když se snažím hledat pozitiva. Třeba že do budoucna jsou technické a počítačové znalosti pro každé batole přínosem. Marně dumám nad tím, co mu koupím k Vánocům. Nejspíš by ocenil vlastní počítač nebo třeba mixážní pult. Když jsem ovšem tehdy (příhoda s Krtečkem...) pidišroubováčkem rozmontovávala pidišroubečky na DVD přehrávači, přemýšlela jsem spíš nad tím, zdalipak můj muž umí vyřezávat dřevěné koníky. Možná by dokonce stačily nití svázané špejle...
