Který deodorant neobsahuje hliníkovou sůl,
tuto skutečnost v Česku zjistit úkol nadmíru až nemožný?
Nějak jsem si zvykla nakupovat drogerii v Německu. A tak už delší dobu si kupuji deodorant bez hliníkové soli. Každý jistě z nás převážně dam zná několik informativních Emailů, jak vysoká pravděpodonost je výskytu Rakoviny právě způsobené touto hliníkovou solí, kterou obsahují deodoranty, a převážně antiperspiranty. O to více jsem vždy v německu potěšena, že skoro v každé drogerii, jsou deodoranty označeny hned v předu. Drogerie, ještě občas na tuto skutečnost upozorní, větší cedulkou.
Deodorant došel, čas jít nakupovat v Čechách. No naděje umírá poslední, jak se někdy říká. Ale ten boj najít mezi těmi 50ti deodoranty, a řekněme koupě dobré a cenově přijatelné drogerie v maximálně 4rech obchodech, až nemožný. Hledám, hledám, ale upoznění, že deodorant neobsahuje hliník, nevidím u žádné z možností. Moje oči směřují na známé značky, které jsem si přeci koupila, a vím, že hliníkovou sůl neobsahují. Pravda sice jsem je koupila v jiné zemi, ale je to přeci stejná značka? NEBO NE? To ta propagace má TAKY stále post vychodoevropské hranice? Naděje neumírá, ale začíná být nějaká bezúspěšná. Rozhodnu se vyhledávat složení – no opravdu není to úkol příliš jednoduchý. Někdy máte pocit, že na obsah ingrediencí snad i zapomněli – a nahle je objevíte tak malým písmem – že si snad už myslíte, že byste potřebovali brýle. Ale ne ještě pořád vidíte velmi dobře, jen je to naspáno tak malým písmem, jak se asi dříve psali všeobecné podmínky naším operátorů. Možná i menším. Nejsem si teď jista. A tak nějak po desátem v ruce, mě to přestává bavit. Že bych se zeptala prodavačky. No oslovit prodavače v Čechách – no tak to si mužete dovolit, jen, když ze sebe vlastně tak trochu uděláte blbečka. Pravda, někdy se najdou i výjimky. Moc se mi nechce. Co se da dělat - potřebuji deodorant. U mě se paní snažila, musím říci přístup výtečný. Ale nějak ani sama neví, že něco takového existuje. Není to smutné? No ale paní se snaží - a pročítá se ingrediencemi. Sama občas narazí, a neví, kde to má hledat. Tak jí pomužu – jsem přeci již profík, prošla jsem si jich již pár. Ale najednou mé oči uvídí tu značku, která měla v Německu nejvíce reklamních taháků na deodorant bez hliníkové soli – a opravdu jeden jedíný nacházím. Jsem uspokojena. A tak hned paní prodavačku informuji, abych už jí neobtěžovala, radostně ukozuji můj ulovek. Pár vtipnejch poznámek, abych situaci neutralizovala, a pání za ochotu velmi poděkovala. Ano, doufejme, že to rakovinu nezpusobuje. A když ano – asi to taky nebude jediný menší faktor. Za par roků najdeme i něco jiného. Každopádně jdu domu, s jedním jediným deodoranten bez hlinikové soli. Tak si nějak přemýšlím – ano chci tu žít – ale máme toto za potřebí. Když už platíme za drogerii o 20% více než Němci, proč musíme být stale tak pozadu? Moje otázka zní – kdy to k nám konečně příjde? A nemají na tuto informaci, i naše ženy jendo velké PRÁVO.
