Život v Bangkoku 1. - současnost

Dva roky. Vlastně ještě ne, ale už moc nechybí. Přemýšlím jestli přijdou další, jestli vůbec chci, aby přišly další. Mám pocit  jako bych tu byl  už 15 let.  Líbí  se  mi  tady, ale nadruhou stranu i cítím jak moc mě to místo vysává. Tohle  město je drogou. Drogou, která  dáva  i  bere.  Dva  roky  mne  naplňuje maximální spokojeností a zároveň nejistotou jestli  mě v budoucnu nezabije. Snažím  se dobře dávkovat, zatím  to jde, ale u drog clověk nikdy neví. Budu to zkoušet dál. Zatím si neumím pomoct.

Nedokážu si představit život bez ranní projížďky vodním taxi po Chao Phraye, která mě svým kouzlem vdycky dostane minimálně o dvě století zpět. Nedokážu si představit život bez vůně chilli, jež překonává smrad výfukových plynů a jehož pálivost ničí i poslední zbytky citu na jazycích dvoutýdenních turistů. Nedokážu si představit život bez nudlový polívky ze zdejších vývařoven, bez několika kilometrového průchodu obchodním centrem, abych nemusel jít venkem v tom horku, ani bez holek z gogo baru, který mě vdycky rozesmějou svýma příběhama, potěší svojí otevřeností, zarmoutí svým občasným lhaním a někdy opijou svojí kombinací thajské whisky s redbulem. I ty pondělky, kdy drtivá většina Thajců nosí žlutý trička jako výraz úcty ke králi by mi asi chyběly. A to jsem si zezačátku o místních říkal, že jsou to ovce. Teď mám to tričko taky. Nedokážu si představit budoucnost bez obyčejné lidské ohleduplnosti, která je tu na maximálni úrovni, pohodového řešení problémů a samozřejmě bez pověstného thajského úsměvu, který je zde bohužel den ode dne těžší spatřit.

Končí mi vízum. Mám ho sice na rok, ale každý tři měsíce musím vycestovat ze země. Přemejšlim kam se tentokrát zajet podívat. Je mi v podstatě jedno kam to bude. Nejradši bych to vylosoval, ale nakonec tenhle nápad rušim, protože mi začne připadat lehce demetní a zbytečnej. Volím Laos, Kambodža až příště. Mám na akci šest dní, potom musím zpět do Bangkoku protože mi přijedou klienti. Balím svuj čtyřkilovej baťoh a jdu sníst něco dobrýho a pálivýho na Sukumvit, už jsem tam dlouho nebyl. Kamarádka v mojí oblíbený restauraci je ráda že mě zas po delší době vidí, ani se neptá co si dám a už mám před sebou ultra pálivej seafood salát. Miluju tu restauraci. Skvělý jídlo a zajímavý prostředí pod širym nebem. Je zábava pozorovat staříky s bílou holí jak si vybírají se kterou osmnáctkou stráví noc, rodiny s dětmi dívající se na ladyboye jakoby to byly příšery z Narnie a páry u kterých vždy doufám, že pánská polovina vypadající jako burzovní obchodník z Wallstreetu alespoň mírně tuší kam se pohne cena až si užije své tři minuty slasti. A taky doufám, že ta nádherná miss Bangkok ho obere jen tak aby to bylo fér a vyrovnaly se alespoň trochu ty neporovnatelné hendikepy se kterýma se oba narodili. Nikdo si dopředu nemůže zvolit kde a jako kdo se narodí a co bude muset dělat. Nesoudím nikoho. Je to blbost, každýmu něco chybí a jen si za tím něčím prostě jde. I já, přestože zrovna teď mám v tom hledání toho co bych chtěl pauzu. Popravdě ji mám proto, protože teď ani nevím jestli mám vlastně vůbec ještě něco chtít.

Pomalu se přemisťuju na autobusák a cestou odmítám obvyklý nabídky na společnou noc. Nechápu to, už tudy procházím skoro dva roky minimálně 3x týdně a ty holky ještě pořád nepřestalo bavit se mě znova a znova ptát. Někdo by jim měl vysvětlit, že narozdíl od holek v barech jsou dost nebezpečná záležitost, a že by pro ně bylo lepší a výnosnější jít dělat do některýho toho baru. Ale já to dělat nebudu nemusely by to správně pochopit. Budu dál kolem nich chodit a říkat, že nemám rád sex.

Noční autobus na sever Thajska startuje za dvě hodiny. Před halou pozoruju taxikáře snažící se přemluvit neznalé turisty na cestu do centra bez taxametru. Je to hra, ve které překvapivě většinou oba vyhrávají, i když ten turista mohl vyhrát i větším rozdílem. Taxikář si vezme o svoje dvě stovky více než by měl se zapnutým taxametrem a turista pořád zaplatí pětinu toho co by zaplatil doma. Sedím v autobuse, který má jen 24 míst, vypadá tak trochu jako první třída v letadle a nezadržitelně se blíží k Laosu. Prší a já se uklidňuju tím, že to venku je jen krátká, náhodná přeháňka. V tomhle období přece neprší. Nemělo by pršet. Za nepopsatelný zimy vystupuju poblíž hranic. Je tma, pořád prší a jediným kdo tu je u silnice s tím bláznem v sandálech, tričku a kraťasech je místní chudák v šusťákový bundě pod malým přístřeškem, který si griluje něco neuvěřitelně nádherně vonícího. Nezavidim mu. Jsem rád, že se hendikepy zase trochu srovnaly.

Chao Phraya ..řeka protékající Bangkokem

Sukumvit ... Název ulice - části města

Ladyboy ... Muž přeoperovaný  na ženu (částečně nebo zcela)