Každý na Zemana nadává. Že se chová jako despota, nedbá slušnosti a kdovíco. Samá negativa. Viróza, Lukoil, Brežněv, sluneční erupce. Je to jenom čisté nepochopení, věřte.
Náš prezident nečiní ničeho zlého. Naopak. Jde o vtělenou bohyni Kálí. Zničí jeden svět, aby na jeho troskách mohl vzniknout svět jiný. Zničí svůj vlastní svět. To je potřeba vidět.
Zeman je člověk na stejné myšlenkové vlně jako Klaus. Koneckonců, jen to, že dva kohouti se nesnesou na jednom smetišti, před lety způsobilo, že protože Klaus se stal tatíčkem zakladatelem ODS, Zeman musel ovládnout stranu opozitní. A není náhodou, že se oba se svými stranami rozkmotřili. Ale neodbíhejme.
Zemanův vpád na naši politickou scénu není nepodobný vpádu Hunů do Evropy. Také zanikal jeden svět. Svět naší domácí politiky dávno nebyl výkvětem vzorné demokraticie. Strany vybudované bývalými svazáky a komunisty nemohly překročit svůj stín a voliči z čistého zoufalství volili cestu menšího zla, přičemž řada z nich za menší zlo považovala nejít volit vůbec. Jakkoli je to bláhové. Zdálo se, že s tím nikdo nehne.
A ani nemusíme plakat nad tím, že zvítězí levice. Prosím pěkně, levice u nás vládne nepřetržitě celých 23 polistopadových let. ODS (nebo nedejbůh TOP09) se možná ráda považovala za pravicovou stranu, ale velice rychle se stala nástrojem vyžírků, způsobem jak parazitovat, což ostatní levicové strany byly samozřejmě také, jen onen paraziting deklarovaly veřejně. Ne že by tím byly sympatičtější, jen čitelnější.
Ale bohyně Kálí zdá se vše speče v žáru očistného ohně. Po příštích parlamentních volbách nezbude z naší současné scény kámen na kameni. A co zbude, pohltí příliv voleb následujících. Přijde potřebná generační výměna - ať už v podobě pravicových Svobodných, levicových Pirátů či Zelených a velmi pravděpodobně ještě nějaké strany, která zatím nejspíš ani neexistuje.
Nelitujme těch současných. A nespílejme tomu, kdo změny způsobil, byť jejich důsledky velmi pravděpodobně nejen neměl na zřeteli, ale ani je nedohlédl. Jen si prosím tuhle šanci nenechme uniknout mezi prsty. Stojíme na rozcestí a v tuhle chvíli je jen na nás, voličích, jestli naše poměry napravíme a postavíme na koleje, ze kterých sklouzly hned v devadesátkách, nebo necháme despoty náš stát přebudovat do úřednicko-banánové oligarchie, derivátu putinovského Ruska. Obě možnosti jsou teď velmi blízko a velmi pravděpodobné. A je jenom na nás, na kterou stranu ostří, po kterém se pohybujeme, situace sklouzne.
