Málo pravice, hodně pravice... a má smysl to řešit?

Docela často slyším myšlenku, že to dělení je dávno passé a vlastně, co že to je ta pravice, když minulá vláda, která si říkala pravicová, stejně jen dělala dluhy a kradla. (Jakoby ty nepravicové dělaly dluhy menší a méně kradly.) Ale je mezi "moderní" pravicí a levicí nějaký velký rozdíl a je ten rozdíl vlastně třeba dnes vnímat? A vůbec, není lepší něco mezi tím?

Odpověď na první otázku je docela jednoduchá, odpověď na druhou a třetí hledejme každý sám. Hranice mezi pravicovým a levicovým uvažováním je velice zřetelná, ostrá a jednoznačná. A pochopíme, že neexistuje nic mezi tím, něco trochu napravo nebo trochu nalevo. 

První dělící čarou je uvažování o zacházení s penězi. Pravičák sečte zdroje a uvažuje o jejich použití, levičák sečte potřeby a uvažuje, kde na ně vezme. To je velmi striktní a jednoznačné, a to i kdyby ti dva ve finále dospěli ke stejným číslům. Není nic mezi tím. Začneme na jednom nebo druhém konci a tím se kvalifikujeme.

Druhá čára je o kompetencích. Pravičák vychází z toho, že nejvyšší autoritou je občan. A teprve to, co občan považuje za vhodnější svěřit třeba obci, to svěří jako kompetenci obci. A teprve to, co nemůže řešit obec, svěří výš. A pak ještě výš. Stát je cosi jako servisní organizací, která zajišťuje to, co mu menší jednotky svěří. Levičák vychází z toho, že nejvyšší autoritou je stát, příp. státní instituce. A ty části svých kompetencí pouštějí dolů. Uvažuje v intencích veřejného dobra, kterému je moudré sloužit. Pro pravičáka je svaté rozhodnutí jednotlivce, na kterého tím samozřejmě nakládá odpovědnost za jeho počínání, pro levičáka je svaté rozhodnutí státu. Ideální pravicový stát rozhoduje minimálně a nechává občany žít podle jejich, levicový stát pomocí moudrých centrálních opatření zajišťuje život, který jho představitelé považují za nejlepší, pro všecny ostatní. Kteří nejsou dost vzdělaní, moudří a odpovědní, aby o tom směli rozhodovat sami. Pravicový stát je služebník, levicový stát je hodný (v ideálním případě i milující) rodič, co svým dětem zařídí jejich život včetně výběru partnera a dětí, jak nejlépe umí. 

V obou případech neexistuje nic mezi. Něco napůl. Prostě prisma vidění světa je buď jedno nebo druhé. Máte pravdu, většina politiků odpověď zamlží, ale nebojte, odpoví jasně a zřetelně: Svými činy.

A jestli stojí za to ten rozdíl vidět? Co myslíte?