- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
I když konflikt nemá stranu dobra a stranu zla, má stranu, která prohraje, ať už to dopadá jakkoli: Syrské křesťany. A když se podíváme do zpráv, uvědomíme si, jak moc to prohráli křesťané v Iráku a kam spěje situace v Egyptě.
Stokrát si můžu říkat, že činit jakékoli etnické či náboženské čistky je úplně na hlavu a lidé přece dokáží žít spolu bez ohledu na etnicitu nebo náboženství. Je to jen částečná pravda. Někteří lidé to dovedou. V islámských zemích tenhle model evidentně nefunguje a kdykoli tam dojde k ozbrojenému konfliktu, patří křesťané a Židé pravidelně k prvním terčům obou bojujících stran. Jsou snadný cíl.
Nejsem přítel jakékoli vojenské účasti Evropy nebo NATO v těchto konfliktech. Je to jejich svět, nechtějme jim pomoci tak, že jim nadiktujeme pravidla našeho světa. Neposílejme tam vojáky, peníze ani zbraně. Nevyzbrojujme Al Kajdu jen proto, že zrovna bojuje s Asadem.
Ale něco udělat můžeme. Respektive, něco bychom udělat měli. To nejmenší je evakuovat ty nejohroženější mimo oblast válčení. A to do doby, kdy se bez nebezpečí budou moci vrátit. Zasluhují si naši pomoc tisíckrát víc než ekonomičtí migranti valící se do Evropy z Afriky a dalších koutů Země.
Nevím, můžeme-li udělat víc, než přesvědčit naše politiky, že tato pomoc je správná. Podpis petice je možná velmi malý přípěvek a kdo ví, jestli bude úspěšný. Ale je to něco, co může udělat každý z nás. A třeba tím někomu zachrání život.
Další články autora |
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha