Spící kníže v Bruselu. To snad vymyslel Václav Klaus!

Případy, kdy některý politik během evropského summitu něco přeslechl a pak byl překvapen, co vlastně schválil, už se staly. Drobné lži pro domácí publikum o tom, že se něco, co se schválilo, vlastně neschválilo jsou naprosto běžné (např. ministr Janota: "Brusel nám rozpočet kontrolovat nebude" hahaha). Co se ale stane až na jednání do Bruselu dorazí jako český zástupce Karel Schwarzenberg a celé ho prospí…?

V euro-hantýrce se tomu říká „mumbling auctioneer tactic“ (neboli „taktika mumlajícího licitátora“). Předsedající Evropské rady na summitu něco rychle a nesrozumitelně zamumlá a hned přejde na jiné téma. Posléze novinářům oznámí dohodu nad něčím velmi citlivým či kontroverzním. Většina státníků nemá odvahu protestovat a „dohoda“ je na světě. (poznámka: na summitu se nehlasuje, návrhy procházejí „konsenzem“)

Tak třeba na summitu v Nice v prosinci 2000 předsedající francouzský prezident zamumlal, že všechny příští evropské summity se už budou konat pouze v Bruselu. Švédský ministerský předseda Goran Persson sice druhý den prohlásil, že se o informaci o dohodě dozvěděl až z novin, při vlastním jednání prý nic takového neslyšel, ale nebylo mu to moc platné. Dohoda platí dodnes.

Někdy se ale proti zabrblání „mumlajícího licitátora“ zvedne takový odpor, že návrh je nakonec považován za neschválený nebo „neexistující“.

Například v roce 1976 předsedal Evropské radě nizozemský premiér Joop de Uyl. Po jednom jednání oznámil shodu na tom, že větší členské státy Unie budou před jednáním skupiny G7 konzultovat ty menší. Jenomže britský ministerský předseda James Callaghan popřel, že by se o nějaké takové dohodě kdy mluvilo, a tedy že neexistuje. Francouzský prezident Giscard d´Estaing mu následně vyjádřil veřejně podporu. A PLOP!, dohoda „zmizela“.

Někdo mumlá, jiný spí. Třeba šéf strany TOP´09 Karel Schwarzenberg je znám tím, že spí dobře, rád a téměř všude. Prospal i projev kandidátů na českého prezidenta. Určitě by dokázal prospat i nejeden evropský summit, to by pro něj neměl být žádný problém. Být českou vládou, vysílal bych do Bruselu jenom jeho. A nasadil bych drsnou „sleeping prince tactic“ (taktika spícího knížete“).

Kníže by se vždy po jednání státníků probudil a vyjmenoval by návrhy, které prospal. A česká vláda by pak prohlásila, že je neuznává. Ostatně, jak by mohla, když netuší, o čem jsou, že…

Není to tak úplná legrace, jak by si někdo mohl myslet. Kníže by to mohl vyzkoušet alespoň jednou. Protože ono by se mohlo ukázat, že „sleeping prince tactic“ opravdu funguje… Stejně tak jako „mumbling auctioneer tactic“. K autorství se pak určitě přihlásí Václav Klaus.