Mnoho hezkých slov o ničem. A k ničemu

Stále ještě mi vrtá hlavou to, co se stalo toto úterý v europarlamentu. Šéf Evropské komise Barroso přednesl Zprávu o stavu Unie. To byla ale pořádná drzost.

Byla to historicky první „Zpráva o stavu Unie“. Už podle názvu zcela zřejmě inspirovaná zprávami, které každoročně přednášejí američtí prezidenti před Kongresem. Člověk by očekával něco vznešeného, povznášejícího, zavazujícího. Ale kdeže!

Zprávu přednesl předseda Evropské komise, tedy nadnárodního exekutivního orgánu EU, José Manuel Barroso, portugalský politický eskamotér s rozsahem morálně-hlasového spektra od radikální levice po zcela umírněnou pravici. Jeho poselství tomu odpovídalo: optimistické, nicneříkající, nezavazující, pro každého něco… Mnoho hezkých slov o ničem. A k ničemu.

Ale já to nemám Barrosovi za zlé. On za to nemohl, chtěl jen být vidět. To on má tak rád… Proč ale proboha nepřednášel Zprávu o stavu unie, když už to tedy musí být, její stálý prezident Herman Van Rompuy?! Proč si ho Evropská unie (rozuměj, národní lídři) vlastně vymyslela a zvolila?! Europoslanci si mohou pozvat koho chtějí, to je pravda. Ale na druhou stranu tím dávají něco najevo…  

Abych to shrnul: Evropa zatím není ve stavu, aby si mohla dovolit taková vznešená gesta jako Zprávy o stavu Unie. To je trošku drzost. A když už to musí být, tak jí rozhodně neměl přednést José Emanuel, ale Herman. To, co se stalo, bylo, když se budu hodně mírnit, minimálně přehnaně ambiciózní.