Evropský summit z července 1994 má přezdívku „Nejkratší summit“ (trval necelých 30 minut). Summitu z října 1998 se říká „A Sorry Summit“ (protože se vůbec nic nevyřešilo). Historie zná i „Záchodový summit“ (v prosinci 1996 si francouzský prezident Chirac odešel zatelefonovat na záchod, jeho rozhovor vyslechl „kdosi neznámý“ z vedlejší kabinky a hned to „práskl“ německému kancléři Kohlovi). Čtvrteční schůzku nejvyšších politických představitelů EU navrhuji přejmenovat na summit „Prázdninový“.
Na agendě summitu (Brusel, tento čtvrtek) je toho poměrně hodně (http://register.consilium.europa.eu/pdf/cs/10/st09/st09533.cs10.pdf). Dominovat ale nebude ani (zajímavá a důležitá) strategie pro zaměstnanost a růst "Evropa 2020", ani debata o přípravě EU na summit skupiny G-20 v Torontu. A dokonce ani neformální diskuze o „ekonomické vládě“ v Evropě se nestane žádným mediálním super-hitem. Návrh francouzského prezidenta Sarkozyho vytvořit z eurozóny paralelní strukturu k EU (nikoli další euro-instituci, jak si mylně myslí Jan Macháček z Respektu – http://blog.ihned.cz/machacek/c1-44271280-eu-vzdava-reformu-instituci) zřejmě zůstane zapomenut. I když jde o věc zcela zásadní.
Smečka novinářů se totiž bude ptát hlavně na to, jestli Španělsko požádá nebo nepožádá o finanční pomoc podobnou té řecké. Stejný výstup bude zajímat i finanční trhy. Je to možná trochu omezený pohled, ale je to tak. To vše několikrát znásobte v případě, že se ratingové agentury pomstí za evropskou kritiku a ve čtvrtek ráno sníží Španělsku hodnocení alespoň o jeden stupeň.
Takže tenhle summit bude o tom, zda Španělsko požádá či nepožádá. Jako že asi nepožádá. Ale když ne teď, tak kdy? Protože jednou určitě… To bude to TÉMA. Ať si ho bruselský euroaparát popírá jak chce. Protože čím víc ho bude popírat, tím víc podezření vzbudí…
Evropská střední vrsta (dobře západoevropská určitě, východoevropská možná ne) už si ze svého seznamu prázdninových destinací vyškrtla nestabilní Řecko a teď čeká, jestli má stejným způsobem – alespoň pro letošek – odepsat Španělsko. Na rozdíl od chudších Čechů nebudou vyčkávat na vysněné zlevnění zájezdů (které stejně nepřijde), ale poletí jinam. Tam, kde nehrozí státní bankrot a stávka na letišti. O tom bude „Prázdninový Summit“.
