Rath / Ne-Rath a co my s reformou zdravotnictví?

Nedělní Partie na Primě nezklamala ani nepředčila očekávání diváka, který se těšil na konfrontaci dvou protipólů, ale ani nečekal, že se něco zásadně nového dozví. Na konkrétní otázky pana Ratha odpovídal pan Julínek z úhlu, který nemohl přinést odpověď na daný dotaz. A naopak, pan Rath se šikovně zaměřil na negaci jakýchkoliv změn s použitím jednotlivých konkrétních zkušeností. Prakticky vyznělo do ztracena, jaké vlastně reformy naše zdravotnictví potřebuje.

Nebudu a ani nemůžu si hrát na odborníka v této oblasti. Koneckonců oba pánové z Nedělní partie by měli díky své profesní historii znát problematiku zdravotnictví dokonale ze všech úhlů.  Ale snad právě proto bylo pro mě tak těžké od stolu rozlišit, jestli je pan Rath obratný demagog, který dokáže jeden konkrétní fakt použít pro negaci nějaké teze, nebo pan Julínek slovně méně obratný avšak technicky lépe připravený manipulátor, který potřebuje najít podporu pro svůj politicky přijatelný experiment. Kdo se v tom guláši argumentů a návrhů, které nestihly být něčím podloženy, má vyznat?

Připomeňme si bez emocí, že jeden stamiliardový tunel se v oblasti zdravotnictví již udál. A to tehdy, když byly schválené zákony o zdravotních pojišťovnách (č. 551/1991 Sb a č. 280/1992 Sb.). Dodnes mi nikdo nebyl schopen vysvětlit, jakou výhodu přineslo pojištěncům přesunout do soukromých rukou pojištění, které je zákonem nařízené. Nařízená je jeho výše, nařízené jsou i výše úhrad za péči i výše úhrad za léky. Dost chabý prostor pro tzv. "tržní prostředí". Kromě vědomého okrádání nás pojištěnců ze stran některých pojišťoven, které později zkrachovaly, se dostalo mimo oblast zdravotnictví mnoho desítek miliard na pořízení a opravy domů pro centrály a pobočky různých pojišťoven, reklamní kampaně, manažerské platy a odměny a služební vozy. Nikdo z běžných pojištěnců tyto náklady nechtěl a ani nikomu nic nepřinesly.

Od samotného počátku bylo tedy zřejmé, že reforma, která nastaví hospodárné a spravedlivé prostředí jak pro pacienty, tak pro lékaře, je nutná a nevyhnutelná.  Žádná z pozdějších zákonných úprav nic významného neřešila a řekněme si upřímně, že kvalita péče a ekonomika v konkrétních nemocnicích je přímo úměrná snaze a schopnosti jejich vedení. Proto můžeme vídat nemocnice bez kvalitních lékařů a na pokraji bankrotu a naopak nemocnice, které jsou schopné vykázat mírný zisk, který reinvestují, opravují budovy, jsou schopné sehnat sponzory a začínají se blížit zařízením na západ od našich hranic.

Kde se tedy nacházíme dnes? Po osmi letech vlády ČSSD, která zdědila zdravotnictví ve špatném stavu a která žádný výrazný obrat nedokázala zrealizovat a ani nepředstavila veřejnosti ucelenou koncepci s předpovědí vývoje. Budiž učiněno spravedlnosti za dost když prohlásím, že pan Rath byl ve funkci příliš krátkou dobu na to, aby vlny, které zdvihl okolo zdravotních pojišťoven, něco zásadního změnily. Dnes je tedy pan Rath v opozici v roli stínového ministra a logicky svého oponenta a bývalého kolegu ostře kritizuje. Chápu, že půlhodinový prostor pro diskusi je příliš krátký na to, aby mohl vysvětlit svoji koncepci, proto bych uvítal, kdyby ji někde publikoval. Hlásím se dobrovolně, že si ji přečtu a okomentuji. Pro teď musím pouze věřit, že mu jde doopravdy o zlepšení péče pro pacienty a nastavení spravedlivého modelu pojištění a úhrad.

Pan Julínek, který je momentálně u kormidla se zatím tváří pouze jako předkladatel zákonů. Zákonů, které zjevně něco chtějí změnit a očividně stojí běžného občana další peníze. Čtenář snad pochopí širší souvislosti, ale stejně jako u opozice kritizuji i u pana Julínka nedostatečnou publikaci svých záměrů. Co jsem vyčetl ze stránek MZCR jsou jen jednoduchá barevná schémátka s panáčky a pár obecně pozitivních formulí, které obsahují slova jako je "špičková medicína", "dostupnost", "bezpečí". Jedná-li se však o tak významné změny, očekával bych více vysvětlení, dopady pro typické domácnosti a modelové příklady pacientů s chronickými chorobami. Takže opět se musím spoléhat, že jde panu Julínkovi o prospěch nás pojištěnců.

Jako každá forma společného vlastnictví, či solidárního systému (kam všichni dávají a všichni si mohou brát), i zdravotnictví je citlivé na poměr příjmů a výdajů. Chápu, že pokud bude chtít pan Julínek (či v budoucnu jiný ministr) cokoliv změnit k lepšímu, bude muset nastavit prostředí a kontrolní mechanismy tak, aby systém šel obtížně zneužívat, ale zároveň aby poskytoval krytí pro případy, kdy člověk nějakou lékařskou péči potřebuje. Také musí být schopen zabránit plýtvání, které bohužel v netržním prostředí nelze nijak řídit (pouze omezovat paušálními limity).

Pan Rath například kritizoval privatizaci nemocnic. Levicový názor se velmi krásně poslouchá, ale kulhá na obecném lidském faktoru, který zabraňuje i např. tomu, aby fungoval komunismus. Svět ani ČR není plná Mirků Dušínů, Timurů a jeho paret, Odvážných školaček a podobných bájných bytostí.  V nemocnicích běžně funguje systém provizí a odměn od soukromých firem jednotlivým lékařům a primářům. Může se zdát, že předražený obvaz nebo balená voda jsou kapkou v moři, ale celostátně se jedná o několikamiliardový byznys, který vysává prostředky pro zdravotnictví, stejně jako hlína vodu ze starého vodovodního řadu. Úniky vody samozřejmě sanujeme ze zvýšených sazeb za vodné, aniž bychom dostali lepší kvalitu. Stejně tak ani zvýšenými odvody od pojištěnců nebostaneme za současného stavu zdravotnictví lepší péči. Stejná praxe samozřejmě funguje i u výběrových řízení na různé medicínské přístroje.

Pravicový přístup naproti tomu chce z nemocnic udělat akciové společnosti, kde většinu bude vlastnit stát, kraj nebo obec. Co by to mělo přinést? Navenek kritiku, že vedení nemocnice bude "parazitovat" na penězích od pojištěnců a odebere je ze systému do soukromých kapes na výplatách nebo odměnách. Ve výsledku ale přenesení odpovědnosti za chod nemocnice způsobí, že se nemocnice jako celek začne chovat ekonomicky. Mělo by to rozbít stávající šedý systém provizí, umožnit odměňovat lékaře a zdravotní sestry podle výkonu a dát do rukou pacientovi moc, aby se k určité plánované operaci objednal do nemocnice, kde si přeje. Tím vlastně udělá tu neviditelnou "ruku trhu", která donutí "zanedbané" nemocnice, aby se vylepšovali.

Jako řečnickou otázku Vám dám jeden příklad k zamyšlení: Proč myslíte, že Klaudiánova nemocnice (oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a.s.) funguje rok od roku lépe a již dnes vypadá jako běžná německá nemocnice? A proč myslíte, že dlouhá léta ztrátová nemocnice NsP Mělník byla od 1.1.2008 změněna na akciovou společnost a její řízení převzal ředitel právě z nemocnice z Mladé Boleslavi? Alespoň pro mne je tento příklad dost jasným signálem, kudy by se měla ubírat reforma zdravotnictví.

Nechci nikomu vnucovat svůj názor, ale pro zachování principu demokracie bychom měli požadovat jak od pana Julínka, tak od pana Ratha konkrétní ucelenou koncepci s popsanými modely a předpověďmi dopadů a dalšího vývoje. Na zdravotnictví každý zaměstnanec vydělává přibližně 11 dnů ročně, takže vláda by měla cítit povinnost svoje kroky pro své daňové poplatníky zprůhlednit.