Kosovo - nebezpečná hra mocných

Z pohledu "nad zemí" je Srbsko a jeho část Kosovo "zanedbatelným" kouskem Evropy. Stejný pohled má zřejmě i svět na západ od nás a USA. Už když se koncem devadesátých let vložili do složité situace národnostních sporů v této části Balkánu, jako kdyby předem věděli, kdo je ten "špatný" a kdo "dobrý" a kam vývoj tohoto mini-regionu nasměrovat.

Nechci ve své krátké úvaze psát o tomto konfliktu a o vině kterékoliv strany. Spíše chci upozornit na téměř neomezenou moc některých států vnutit lidem názor, co je správné řešení a jak to mají chápat. Vyhlášení samostatnosti albánského Kosova a následné uznání tohoto ministátečku bez valné albánské historie je jen jeden z mnoha příkladů.

Málokdo z "ruku zvedajících" politiků, kteří rozhodnou na základě doporučení svého "politbyra" se určitě zabývalo dějepisem, když odhlasovali ve svém parlamentu prohlášení o uznání nezávislého Kosova. A ještě méně tím, že zadupali téměř 1500 let starou historii. Barevnost a tradici národa, která je základem pojetí Evropské unie. Být jedním mnohonárodnostním celkem, ve kterém se nebude nikomu upírat z jeho tradičně zavedených specifik, která celou Unii obohacují. (Ano, Srbsko zatím není členem EU, ale o to více by se k němu měla chovat na základě svých zásad).

 Jen malé střípky z historie slovanského národa Srbů: Přišli na Balkán zhruba ve stejné době jako náš národ do střední Evropy (cca koncem 6. století). Od té doby, bez přerušení, obývali prostor dnešního Kosova, který se postupně rozšiřoval do dalších částí Balkánu. Srbové měli i své silné krále, kteří svého času ovládali téměř celý Balkán. V době postupného úpadku Byzantské říše bylo Srbsko nárazníkem brzdící postup Turků do Evropy. Bohužel, Evropa se k nim zachovala macešsky tehdy, kdy byla šance Turky zastavit právě na okraji Balkánu a zdá se, že i dnes, kdy uznává vytvoření umělého státečku Kosovo, který by nevznikl, kdyby v době Osmanského vlivu postupně nezačal kmen Albánců toto území osidlovat.

Těžko říci, kdy je ta správná datová čára, která tvoří dědičné a tradiční právo na vlastní území. Ale nemusíme chodit do dávné historie a nikam daleko. Pohraničí zemí Koruny České bylo ve středověku (paradoxně v podobné době jako osidlování Kosova Albánci) postupně zabydleno přesídlenci z německých knížectví. Takže zde několik set let vedle sebe žili Češi a Němci. Dala přítomnost německé většiny v této oblasti právo na vznik nezávislého státu nebo další spolkové země Německa? (Vzpomeňte si na Mnichov 1938 a následnou nápravu v roce 1945 a odpovězte si sami).

A další, ještě křišťálovější příklad: V sousedním Německu dnes žije několik milionů Turků. Představte si domnělou situaci za sto let, kdy se většina těchto přesídlenců zkoncentruje v jedné ze spolkových zemí a bude se tam cítit natolik doma, že vyhlásí nezávislý stát Nové Turecko. Myslíte si, že i v tomto případě Německo uzná nezávislost tohoto nového celku? Tato absurdní představa u mě vzbuzuje úsměv, ale na druhou stranu i znepokojení nad ignorancí v případě jiného evropského národa.

A co na to Česká republika? Zatím velmi opatrné prohlášení MZV (viz citace níže) s typickou ohebností české bezpáteřní politiky, která dva roky dozadu oslavuje tradiční česko - srbské vztahy a dnes se k Srbům klidně otočí zády. Rád bych upozornil, že svoje místo v Evropě nezískáme přizvukováním a souhlasným "hýkáním" k tomu co řekne silný soused, ale charakterním a přímým vystupováním, které reprezentuje naše neměnné postoje bez ohledu na to, jestli se jinému státu líbí nebo nelíbí.

Zde je slíbená citace z MZV:

"Dne 18.2.2008 Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy projednala vyhlášení nezávislosti Kosova ze dne 17.2.2008. Řada členských zemí EU vyjádřila v průběhu jednání připravenost nezávislé Kosovo uznat.

ČR vítá společně přijaté závěry a odhodlání EU převzít vedoucí roli v Kosovu v souladu se závěry Evropské rady z prosince 2007.

V návaznosti na závěry dnešního jednání Rady a v případě plnění závazků kosovské vlády je ČR připravena zahájit příslušné vnitrostátní procedury, a uznat tak nezávislé Kosovo.

ČR je odhodlána nadále přispívat k regionální stabilitě a všestranně pomáhat zemím západního Balkánu v jejich evropské integraci. Je přesvědčena, že pouze perspektivní členství všech zemí západního Balkánu v Evropské unii umožní v konečném důsledku překonat bariéry a všem zajistí stabilitu a prosperitu."