„A jak jste přišli zrovna na moji stavební firmu?“ Mí společníci si vyměnili krátký pohled a poté, co žena sotva znatelně přikývla, muž s vizáží žoviálního medvěda se usmál:
„ Zmínil se o Vás Tomáš Holoubek, prý jste spolu jednou něco dělali na desítce“. Zalovil jsem v paměti, ale žádný Tomáš se mi nevybavil a desítku už roky nepiju. Nicméně šanci na zisk obecní zakázky jsem nechtěl jen tak zahodit. „No ale u vás se zadávají všechny stavební zakázky formou elektronických aukcí, takže konkurence bude poměrně veliká, ne?“ přešel jsem mlčky Holoubka i desítku. „Bejvávalo, kámo“, zasmál se žoviální medvěd. „Tuhle kravinu nám tu sice zavedla předchozí politická garnitura, ale teď už zase přímo oslovujeme osvědčený a spolehlivý firmy“. Jeho společnice si mezitím zapálila cigaretu a vyfoukla kouř: „Hele, my všichni, co se pár těch volebních období pohybujeme v branži, máme těch permanentních žvástů o transparentnosti už plný zuby. Mně osobně, když tohle slovo slyším, naskakuje kopřivka“, rozčílila se dáma a típla nedokouřenou cigaretu.
Její kolega se pohodlně rozvalil na židli: „ Ono jde především o kvalitu práce, rozumíme si, pane. Sám víte, že žádnej projekt není dokonalej a my potřebujeme firmu, která to pak vychytá do detailu. Když si někdo neúčtuje žádný vícepráce, hned je tu podezření, že tu zakázku jednoduše odfláknul. No a přesně takovýhle umělci nám lezli z těch slavnej elektronickejch aukcí, víte?“ Trochu jsem znejistěl. Moje obchodní strategie byla vždy založena na tom, abychom dodrželi plánovaný rozpočet díla, ale praxe v české kotlině, kam jsem se před pár lety vrátil, byla evidentně jiná. Dáma si mezitím zapálila další cigaretu a usmála se: „Měli jsem tu osvědčený a spolehlivý firmy.... jako třeba RUBÍN HOLDING. Tihle kluci tohle prostě uměli. Anebo KING-BAU...pro ty nikdy nebyl absolutně žádnej problém vyšťourat až 20% víceprací. Jenže to elektronický šílenství je pak odsud vyhnalo“. „Dá to teď dost práce natáhnout tyhle osvědčený firmy zase zpátky, ale už na tom intenzivně makáme“, skočil jí do řeči žoviál. Jeho společnice na něj vrhla ne zrovna přátelský pohled, zřejmě aby bylo jasné, kdo z téhle dvojice je boss. „Elektronické aukce, bohudík, přestávají úplně fungovat. A to hlavně díky masivní kampani naší strany proti registračním pokladnám“, pokračovala ve svém exposé. „Vznikla totiž obrovská poptávka po co nejpomalejším internetu. S připojením do 1 kb/s dorazí oznámení o platbě na Finanční úřad až tak za tři měsíce a s tím už se dá dost slušně pracovat....Jenže když se firma s takovým nízkorychlostním připojením přihlásí do elektronické aukce na stavební zakázku, vidíme obvykle její příhoz až v momentě, kdy už se stavba kolauduje“.
Hm, tak tomu říkám dvě mouchy jednou ranou, pomyslel jsem si. „Slyšel jsem, že máte v plánu hodně investovat hlavně do školních budov“, snažil jsem se směřovat rozhovor k podstatě věci. Medvěd se tázavě podíval na svoji kolegyni, ta mlčky přikývla, takže si znovu vzal slovo: „Víte ono se to tak nějak šťastně sešlo. Na účtech se nám válí dvě miliardy, který potřebujeme nějak rozpustit a do toho úplnej dar z nebes: dřevomorka. Navíc je to prej nějakej zvláštní druh: Serpula lacrymans Comenia, která se specializuje výhradně na školní budovy. No a aby nebylo toho štěstí dost: radnímu pro investice, kterej furt malicherně lpěl na elektronickej aukcích, spadl tuhle při revizi jedný školní střechy na hlavu trám a on se, zřejmě eště pod vlivem otřesu mozku, rozjel vlakem až do Broumova osobně oslovit tamní stavební firmu… po tomhle už nám potíže nedělá“
Dáma se podívala na hodinky, a tak jsem pochopil, že interview je u konce. „Takže kluci se vám ozvou a nějak si to už společně zprocesujte, pane…..promiňte, přeslechla jsem jméno“. „Vraník, Honza Vraník, usmál jsem se. „Jasně, černej kůň veřejný soutěže na vymýcení dřevomorky“, zahlaholil žoviál a během stisku rukou na mne významně mrknul. Já jsem ovšem odcházel z téhle schůzky s takovým neodbytným pocitem, že tihle „kluci“ zřejmě spíše než vraníka budou potřebovat bělouše….
