Co mi dnešní stávka v Praze dala-vzala

Ač se stávkou nesouhlasím, tak mi dala poznat, že ještě nejsem taková „lemra líná“, jak jsem si o sobě myslel. Rozhodl jsem se totiž, že nevyužiji nabídku kolegů, nenechám se svézt do práce autem, ale dojdu si těch 6,7 km do práce pěšky.

No je fakt, že jsem si ve chvíli, kdy mi zazvonil ve čtvrt na šest ráno budík, pomyslel, že to asi nebyl dobrý nápad. Ale z té postele jsem se vykopal. A tak jsem v šest hodin vyrazil na cestu z Chodova na Jižním Městě ku svému zaměstnavateli sídlícímu na Zeleném Pruhu na Braníku.

Cesta začala romanticky, protože prvních 25 minut jsem strávil procházkou Kunraticko-Michelským lesem. Ptáčkové ve větvích štěbetali, travou si to šinuli broučkové, bažanti se ozývali ze křovin. Těšil jsem se na zajíčky (čtyřnohé!) ale bohužel jsem žádného nespatřil. Potkal jsem zato mnoho cyklistů, ale nedokáži říci, zda to byli sportovci z důvodu stávky či cyklisti pravidelní. Každopádně každý z nich měl vypracovanější lýtkové svalstvo než já, takže to asi byli cyklisti pravidelní. Z lesa jsem vylezl u rybníka s romantickým názvem Labuť, ačkoli při pohledu na jeho hladinu si myslím, že kdyby do něj nějaká labuť vlezla, ihned by ztratila svou bělostnou barvu a vypadala by spíše, že se dost opila a je jí špatně na zvracení, jak by byla zelená.

Po přejití lehce rušné silnice, po které kupodivu jely dva linkové autobusy (je ta stávka či není?) jsem došel do dalšího parčíku za Krčským nádražím (teda co všechno já dneska neobjevím!), kde mne uvítalo kvákání, kuňkání žab z malého rybníčku. Během své chůze jsem říkal, jak je to krásné ráno, že bych takto mohl do té práce chodit častěji. U východu z parku se po mé pravici objevila krásná budova Krčského zámku, obklopená golfovým hřištěm. Koukal jsem, zda třeba na tomto hřišti neuvidím odborové předáky, kteří mají dnešního dne golfový turnaj se svými kolegy z jiných států, ale nespatřil jsem je. Hm, asi se to teda koná mimo Prahu a navíc bylo brzo ráno.

Netušil jsem, že romantika se pomalu chýlí ke konci. Poté, co jsem podešel Jižní spojku, jsem zjistil, že mne čeká poměrně strmá cesta vzhůru. Děs běs tohoto výstupu byl ještě podpořen tím, že se začalo dělat teplo (nemá rád horké počasí) a že mi začalo být vedro pod kalhotami (sakra, taky jsem si mohl vzít kraťasy a v práci se převléct). A taky jsem začínal mít hlad, jelikož snídani jsem toho rána drobet ošidil. Ale i tento heroický výkon byl podpořen konečným stanutím na vrcholu, jen jsem pozměnil svůj názor, že bych takto mohl chodit do práce častěji.

Do práce to pak už bylo po rovince. V práci jsem se nejprve vrhl pod sprchu a pak rychle zaběhl do vedlejší jídelny, kde jsem se obšťastnil hemenexem a samozřejmě nadšeně se začal věnovat svým pracovním povinnostem.

Má to jen jeden zádrhel. Do práce jsem přišel nečekaně brzo, protože má cesta trvala pouze 1h 5min (to si gratuluji!!!) a mám pocit, že tento můj přesčas mi nikdo nezaplatí.

Domů se ale nechám odvézt!!!