Soukromé vysoké školy alias továrny na teoretiky

V posledních dnech můžeme sledovat kauzu okolo dvou často diskutovaných soukromých vysokých škol. Předmětem je návrh Akreditační komise na omezení akreditace Univerzitě Jana Amose Komenského, s.r.o. a jejím odebrání Bankovnímu institutu vysoká škola, a.s. Dost možná však představuje pouze špičku ledovce v sektoru soukromého terciálního vzdělávání. To je ostatně ukázkou, že s udělováním akreditací soukromým VŠ se doslova „roztrhl pytel“ a vzdělání se více než prestiží stalo obchodním artiklem. Počet studentů na mnohdy pofiderních školách exponenciálně narůstá a samotná nabídka škol již daleko převýšila poptávku. V podstatě je důležité, aby uchazeč o studium měl plné kapsy a pak už je jedno, jestli má prázdnou hlavu.

Účelem přijímacího řízení státních škol již není rozdělit uchazeče na ty, kdo mají inteligenční předpoklady studovat vysokou školu a kdo nikoliv, ale kdo bude studovat státní a kdo (pokud na to má) soukromou. V konečném důsledku má z obou typů vyjít stejný bakalář, inženýr, magistr, doktor, ačkoliv jejich úroveň je často nesrovnatelná.

Pokud navštívíte např. pražskou MHD, nebo pustíte v letním období rádio, reklamami na soukromé VŠ se to doslova hemží. A i samotná nabídka oborů je nastavena tak, aby studium bylo co nejvíce průchozí. Drtivě převažují obory i „paobory“, které jsou ve výsledku s ohledem na počet absolventů naprosto nepoužitelné. Trendem jsou různé mezinárodní vztahy, studia obchodní, komunikační i náznakem ekonomická a právní. Přes různá studia sociologická až po nejrůznější marketingová či managementová, které již pracovní trh nedokáže ve své kvantitě ani pojmout.

Národ plný manažerů?

Každý touží být manažerem a mluvit do vedení podniků, ale málokdo umí něco spočítat, logicky odvodit. Pouze na okraj zná teorii, pokud vůbec na zkoušky docházel (s ohledem na fakt zmíněné kauzy). Pracovní trh postrádá technické obory, skutečné ekonomy (např. finanční matematiky), odborníky na odpadové hospodářství, logistiku, didaktiku. Bezpochyby schází řemeslníci, o práci se nemusí bát i chemici, biologové atd., na kterých doslova stojí konkurenceschopnost našeho hospodářství.

Na závěr si položme dvě otázky. Jak je možné, že někdo vystuduje vysokou školu ala „rychlostudent“ plzeňských práv (což je dokonce státní škola) a nikdo nepozná, že oboru vůbec nerozumí? I pro absolventy učňovského školství je charakteristická řemeslná zručnost.

Otázka druhá. Pokud by se stalo, že byste museli jít na nějakou velmi složitou operaci, svěřili byste své zdraví či život do rukou absolventa soukromé lékařské fakulty…?

To je asi hlavní důvod, proč žádná škola takového typu ani neexistuje.

Ing. Vladimír Hönig, Ph.D.

autor je vysokoškolský pedagog