Pochybná argumentace Jiřího Paroubka

Pan Paroubek dnes opět zopakoval důvody své negativní pozice proti radaru. Mizernou popularitu projektu protiraketové obrany pochopitelně pominul, naopak se prohlásil za "racionálního obhájce českých národních zájmů." Tři panem Paroubkem udávané důvody pro jeho pozici k radaru jsou následující: a) odpor k osobě a politice presidenta Bushe, b) odpor Ruska k projektu protiraketové obrany a c) údajná neexistence hrozby. Podívejme se na tyto důvody blíže.

Odpor k osobě presidenta Bushe a jeho politice je, vzhledem k jejím tristním výsledkům, zcela logický, ale mezinárodní smlouvy se přece uzavírají mezi vládami a ne mezi osobami v jejich čele a dny presidenta Bushe jsou již velmi sečteny. Ve většině naší národní historie jsme nebyli v situaci, kdy bychom si svou geopolitickou situaci mohli svobodně zvolit. Dnes jsme. Pokud porovnáme Spojené státy a Rusko a jejich historický vztah k nám, je, myslím, zcela evidentní, který z těchto dvou států nám pomohl (Spojené státy nás osvobodily de facto třikrát a nic za to nechtěly) a který nám uškodil (SSSR - tedy Rusko nás prý osvobodilo jednou, ve skutečnosti nás jeho pomoc stála Podkarpatskou Rus a samostatnost). Nedělejme prosím znovu tu stejnou chybu roků 1943 (spojenecká smlouva se SSSR), 1945 (Košický vládní program), 1946 (vítězství komunistů ve svobodných volbách), 1948 (ustoupení komunistickému nátlaku) a nevolme si svobodně ruské "spojenectví."

Pan Paroubek má zcela pravdu v tom, že nemůžeme na svět hledět optikou minulosti, nicméně musíme vzít v potaz, a pan Paroubek toto bere zcela trestuhodně na lehkou váhu, že ruská strana na svět optikou minulosti hledí. Rusko se na všechna území ztracená po rozpadu SSSR dívá jako na svá, snad jen dočasně nedostupná; považuje je za svou zájmovou sféru a snaží se do nich neustále zasahovat. Takovýto pohled je ale pro středoevropana a občana malé země zcela nepřijatelný! Nesmíme zapomenout, že tato území carské a posléze bolševické Rusko připojilo v bezuzdném, imperialistickém (nevnímejme tento termín leninsky, ale prostě jako snahu po získání impéria) zápalu a těchto území se nikdy dobrovolně nevzdalo. Přisvojilo si je bez souhlasu a proti vůli místních obyvatel a přišlo o ně proti vůli vlastní. Tato skutečnost zcela zřetelně vystoupila na povrch během Putinovy vlády a nic se na ní nezměnilo, ani když Putin sám vyměnil Kreml za Bílý dům.

Jaké jsou důvody Ruska, pro odmítání projektu protiraketové obrany? Prý je to hrozba jeho bezpečnosti. Prý deset protiraket ohrozí jadernou rovnováhu a odstartují nové závody ve zbrojení. Ruská federace disponuje celkem 5 500 jaderných hlavic osazených na balistických raketách, jaderných ponorkách a strategických bombardérech. Jedna protiraketa dokáže sestřetit jenom jednu hlavici. Jedna moderní balistická raketa může být osazena třeba osmi jadernými hlavicemi, které se potom od nosiče oddělí a jsou samostatně navedeny na cíl. Celá protiraketová baterie, která má být ve střední Evropě nainstalována tady stačí maximálně na zlikvidování jedné či dvou ruských raket. Navíc, nejmodernější ruské rakety Topol-M, které jsou zaváděny do výroby, jsou konstruovány tak, aby protiraketový deštník podletěly. Kde je tedy ona proklamovaná hrozba pro ruskou bezpečnost?

Vysvětlení musíme hledat pouze a čistě v ruské národní psychologii, kterou pan Paroubek ať už úmyslně či zcela trestuhodně a nedbale nedoceňuje. Ve faktu, že Moskva na všechna ztracená území hledí jako na svá a každý zásah do nich vnímá velmi negativně. Chceme ale být v takovéto pozici ruského vazala?

Třetím důvodem, který pan předseda zmiňuje, je údajná neexistence hrozby jaderným útokem, ze strany Iránu či Severní Koreje. Přijmu-li jeho argumentaci, potom navrhuji s okamžitou platností zrušit Armádu ČR! Žádný bezprostřední útok nám nehrozí, proč tedy platit zbytečné výdaje na ochranu? Severní Korea sice byla vyřazena z amerického seznamu zemí podporující terorismus, ale jadernými zbraněmi a nosiči stále disponuje a nic se nezměnilo na tom, že se jedná o tuhý, militarizovaný, stalinský režim zcela ovládaný jedním vrtošivým malým mužíkem. Ani u Íránu situace není tak jednoduchá, jak se nám pan Paroubek snaží naznačit. Z celého iránského působení v posledních letech je evidentní, že o atomové zbraně usiluje. Vyplývá to i z jeho současné pozice na blízkém Východě, kde se chce stát regionální velmocí, což se mu definitivně povede, až když dosáhne jaderné parity s nukleárním Izraelem. Budeme čekat, až se tak stane? Není úkolem pravých státníků předvídat nebezpečí dokud je čas? Pan Paroubek jako státník opakovaně zoufale zklamává a ukazuje, že je snad nejschopnějším straníkem. Víc? Bohužel nic.

Máme nyní jedinečnou možnost svobodně si zvolit, zda chceme aktivně přispět ke světové bezpečnosti. Protiraketový deštník takovým příspěvkem rozhodně je. Berme prosím v potaz fakta a nenechejme se zastrašit laciným hulákáním či rádoby poučenou pseudoargumentací. O strategických a vojensko-bezpečnostních otázkách je potřeba diskutovat bez emocí. Pokusme se tedy oprostit se od zbytečného módního antiamerikanismu a nesmyslné a nebezpečné snahy nadbíhat Rusku. Zhodnoťme situaci a podpořme prozíravé státnické rozhodnutí!