Rojí se článečky, jaká katastrofa by byl Brexit a veřejnost je zastrašována tím, jaký ekonomický pokles Evropu pak čeká. Předkládají nám přihlouplé názory různých celebrit na podporu setrvání Británie v byrokratickém molochu.
Když došlo k rozpadu sovětského impéria a odchodu středoevropských zemí z ruské okupační zóny, s úlevou jsme přijali rozpad RVHP sovětského nástroje na ovládání ekonomik svých satelitních zemí. A s nadějí jsme doufali, že se brzy staneme členy EHS - Evropského hospodářského společenství. Jenže EHS se nám mezitím transformovalo do Evropského společenství (na základě Maastrichtské smlouvy) a posléze, po ratifikaci Lisabonské smlouvy, se právním nástupcem Evropského společenství stala Evropská unie - stále se utužující administrativně byrokratický nedemokratický aparát snažící se řídit a regulovat životy obyvatel zemí tvořících tento konglomerát.
Už v době, kdy u nás proběhlo hlasování o vstupu do EU, bylo patrno, že se již nejedná o zónu volného obchodu, demokracie a svobody, ale o byrokratický aparát, který svými nařízeními, reguluje ekonomiku tak, jak ji v určitých aspektech neregulovalo ani RVHP. Jenže setrvačnost myšlení u lidí je velká a tak v době, kdy proběhlo hlasování o vstupu do EU, lidé většinou měli představu, že je to hlasování o vstupu do svazku svobodných, demokratických zemí tvořící zónu volného obchodu, volného pohybu zboží a lidí a ekonomické integrace.
Jenže v té době již architekti EU připravovali postupný vznik jednotného superstátu, federace řízené z jednoho centra. Pravidla fungování a hlasovací mechanismy uvnitř EU byla nastavena tak, aby toto centrum bylo pod kontrolou velkých zemí jako Německo a Francie.
1. května 2004 jsme vstoupili do EU a postupně jsme zjišťovali, že EU není to, co jsme si představovali, ale je to aparát přerozdělující dotace, vydávající směrnice regulující většinu oblasti našeho života a směřující k jednotnému státu řízeného z jednoho centra.
Je možné, že jednotného superstátu má své opodstatnění v tom, že takto Evropa bude moci konkurovat svou ekonomickou a politickou váhou Rusku, Číně, USA. Příznivci integrace poukazují na úspěšnost federativního státu USA. Jenže státy tvořící federaci USA měly úplně jiný historický vývoj než Evropa a evropské národy a měly mnohem více společného než mají národy Evropy. Nespojuje nás žádný pocit evropanství. Neexistuje nějaká evropská sounáležitost. Španěl nebo Řek je pro nás stejný cizinec jako Číňan nebo Mexičan. Němec je pro Angličana stále, 70 let po válce, nepřítel a nácek. (pobýval jsem jak v Anglii, tak Německu a proto o tom něco vím). Není pochyb o tom, že současná EU pracuje v německých zájmech a je takto nastavena.
Nejen v centru EU, ale i v jednotlivých zemích EU existují velká lobby a skupiny, které žijí z evropského přerozdělování, regulace a administrativy. V jejich zájmu je nic neměnit. A nyní se tyto skupiny bojí, že přijdou o svou moc a své výhody. Proto nám v médiích přibývá článku, strašících tím, jaký ekonomický pokles nastane nejen v Británii ale i ve zbytku EU.
Současná EU není taková, jakou by ji obyvatelé EU chtěli mít. Přirozenost lidí je, že se bojí změn, a chrání si své jistoty a malé výhody. A tak moloch jede dál. Byrokratický aparát nikdy sám sebe nezruší či neomezí. A pokud se nic zásadního nestane, tak EU bude nadále, pod taktovkou Německa a Francie, směřovat, k omezování demokracie, svobody, od volného trhu směrem k dalším regulacím, nařízením, omezením a přerozdělování.
Brexit je naděje pro Evropu. Naděje, že pokud k Brexitu dojde, tak se současná forma EU rozpadne a místo ní vznikne jiná, přijatelnější a příjatelnější forma integrace evropských států.
Proto držím palce Britům, aby Brexit schválili a provedli. Pak budou následovat další změny. Já už se těším. A vím určitě, že ne sám. Už se nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně.
