Ani vítač, ani kývač

"Ani vítač, ani kývač?" hlásá slogan presidentského kandidáta Mirka Topolánka. Pro mne přitažlivý slogan. Ale jak to je ve skutečnosti ?

Když se podívám na presidentské kandidáty z hlediska osobnosti, tak Mirek Topolánek na mne působí jako sympatický chlapík, člověk s názorem, který si na nic nehraje a nenosí brýle jen proto, aby nějak působil. To, co Mirek Topolánek předváděl coby premiér se svým kamarádem Dalíkem, je pro mne jako voliče samozřejmě těžko skousnutelné. Ale než mít na Hradě některého z kandidátů, kteří nosí brýle jen pro efekt a nebo některého z kandidátů, u kterých dá předpokládat EU-kývačství, tak se to skousnout dá.  

Jenže, dá se věřit tomu, že Mirek nebude ani vítač, ani kývač po té, co jako premiér zařídil náš podpis pod lisabonským diktátem ? Dá se věřit, že Mirek nebude ani vítač, ani kývač po té, ?co jeho vláda uznala srbskou provincii Kosovo jako samostatný stát albánských teroristů ?

Pro mne jsou podpis lisabonského diktátu a uznání Kosova dvě neskousnutelné a neodpustitelné věci. Člověku, který za toto nese odpovědnost dát hlas nemohu.

Přidáno po prvním kole voleb: Tak ten údajný ani vítač, ani kývač svým voličům doporučil, ať v duhém kole volí vítače a kývače. To jsou, ale paradoxy .....