Dnes ráno, cestou autem, jsem poslouchal v rádiu rozhovor, probírající letecké cvičení nad Brnem, které bude trvat průběžně do 15. května. Zaujala mě odpověď policejní mluvčí, na otázku moderátorky, zda Brňanům nehrozí nebezpečí z pádu stíhačky na obydlené čtvrti. Odpověď , jak můžete sami očekávat zněla velmi optimisticky a přesvědčivě: " Ne, v žádném případě"!
Uvidíme.
Škoda, že se tato slova nepotvrdila v jiném případě, při zničení města Aquila. Ještě než došlo k nedávnému zemětření v italském kraji Abruzzo, byl italský vědec udán na polici za šíření poplašné zprávy a donucen stáhnout z internetu všechna zjištění, která ho vedli k předpovědím onoho neštěstí.
Odpověď této mluvčí mně naštvala a zarazila. Nepřeji si, aby se stala nějaká tragédie. Vadí mi však jiná věc. Opět, pokolikáté už, se objevil z řídící složky státu závan růžového optimizmu, který připomíná komunistická přání "poručíme větru, dešti"!
Politické osazenstvo a jemu podřízené složky asi považují občana za vypaseného, ustrašeného a nemyslícího králíka, či slepici, kteří při prvním náznaku události, znamenající ohrožení jejich blahobytu a jistot, vyskočí vyděšeně ze svých kotců, rozutečou se v panice na všechny strany a přestanou plnit funkce, pro kterou jsou určeny. Tedy snášet vejce a zajišťovat šťavnaté masíčko pro nenasytné politické pleticháře a jejich přisluhovače.
Je pravda, že mnoho spoluobčanů se tak chová a více než selským rozumem a racionalitou se šíří pudy a emocemi.
Růžové brýle a tištění pěněz nám pomůžou i z ekonomické a finanční krize.
Jen držte huby a krok... A žádnou paniku!!
Už ve starém Římě to věděli.. Chléb a hry.. Tak si králíci a slepice pěkně hrejte.
