Přísloví "Láska prochází žaludkem" je staré snad jako lidstvo samo. Své o tom ví i věc na první pohled tak jednoduchá jakou je svačina do práce. Já nevím jak Vy, ale já z ní pokaždé poznám, jak si doma zrovna stojím.
Dnes jsou to měsíc a tři dny, kdy nás život obohatil o dva naprosto úžasné, zatím zlaté a do budoucna snad příjemně překvapující poklady. Naše děti.
Moje žena byla před čtrnácti dny v zaměstnání, aby si tam vyzvedla cosi k přídavkům na děti, když jí tam kolegyně sdělily, že tehdy a tehdy se koná vánoční večírek pro celou firmu. Když mi tenhle drb po návratu domů povídala, reagoval jsem bez zaváhání, " Takže půjdeš, ne?"
O naše dcery se zajímám naplno od samého začátku a tak pro mne představa samostatného hlídání nebyla vůbec ničím, co by mi mělo nahánět strach. Navíc moje žena nekojí od třetího týdne, takže není důvod, nejít si trochu hodit hrbem.
Přišel den D, má drahá se připravila, oblékla a přišla se mi ukázat. Okomentoval jsem to po svém.
"V tomhle, že chceš jít ? Dyť si odskočíš na záchod a vrátíš se těhotná." Moje žena se jenom pousmála a potom vyrazila. Při jejích stosedmdesátitřech centimetrech výšky a po porodu padesáti devíti kilogramy váhy se mým obavám není čemu divit.
Zasloužila si to. Ta moje žena. Už léta se dobře stará o naši domácnost a do jejího denního programu, bez ohledu na náladu, zdravotní stav a to jestli je na mne naprdnutá, či nikoliv, patří právě i příprava svačin pro mne do zaměstnání. Abych zamezil spekulacím a osočování z otrokářství, musím podotknout, že si to vybrala naprosto sama a dobrovolně. Do doby než učinila toto velmi zásadní a nezvratné rozhodnutí, jsem si svačiny připravoval sám. Sice jsem je dost odflákával a to i přesto, jak náročným strávníkem jsem, ale do ničeho jsem jí nenutil.
Když si potom v práci rozbalím chleba a najdu v něm třeba nakrájená vajíčka se salámem, sýrem, zeleninkou a když se do toho všeho potom lačně zakousnu, příznám se potichu, a né že to na mne někdo poví, že právě v tuto chvíli svou ženu miluji ze všeho nejvíc.
Když jsem přemýšlel o tom, jak budu psát tento příspěvek, nemohl jsem se ubránit vzpomínce na svačiny od maminky, ještě když jsem byl ďítko školou povinné.To jsem vždycky vůbec nebyl rád, když mi maminka namazala na chléb buďto med a nebo sýr. Dostávat z toho potom žmolky ubrousku, to nebyla ale vůbec žádná hitparáda.
Moje žena má o proti tomu tu výhodu, že strečová fólie nic takového nedělá. Zato má na mne jinou, tajnou a o poznání účinnější zbraň.
Jak jsem psal v perexu, podle svačin a způsobu jejich přípravy spolehlivě poznám, jak na tom doma jsem. A tak se mi už stalo, že v tom báječném mixu salámů, sýrů a zeleniny byli i rajčata s jejich semínky. To vám je věc. Nejen, že jsem rajčata většinu svého života neměl rád, ale ta jejich semínka. Ta když se vám dostanou do dírky mezi zubní plombu a zbytek zubu, máte o zábavu postaráno. Není to moc příjemné a mám takový pocit, že moje drahá právě tohle moc dobře ví a že podplatila mého zubaře, aby ji vydal ke studiu mojí zubní kartu a veškeré rentgenové snímky. Takže když jí potom rozčílím, rajčata jsou tou hlavní ingrediencí,která nesmí ve svačině chybět.
Nevím, kolik z pánů to má stejně jako já, ale už jsem slyšel i o případu, kdy pán rozčílil svou drahou natolik, že potom neměl svačiny vůbec. Nedostal ani ta rajčata.
Odpusťte mi prosím velmi hrubý způsob vyjadřování, který teď použiji, ale jak říká klasik " Rock and roll, to není prdel."
Pořád na tom nejsem ale tak špatně, jako třeba náš soused, který se právě kvůli takové svačince dokonce rozvedl. Máme totiž ve vsi takového skokana. A tenhle skokan moc rád skáče hlavně na ženy jiných. Dokonce, nejen že nenechá jednu sukni na pokoji, má potom ještě du drzost, že pánovi domu vyplení komplet celou ledničku. Jednou ale narazila kosa na kámen. To když skokan Fanda přišel do práce s flekem na košili. Onen skokan vyrábí nábytek v malé firmičce, kde jsou s Vendou jediní dva zaměstnanci. A i Vendovi připravuje svačinku manželka, jenže drzoun Fanda neodolal pokušení a potom co vyplenil klín kolegovi manželky, šel jak bylo jeho zvykem po ledničce. Manželka ho zapřísáhla do třetí generace, ať to nedělá, ale on si nemohl pomoci a ukradl z ledničky alespoň skleničku s jakousi omáčkou. To ovšem nevěděl, že právě tuto omáčku dává manželka Vendovi na chleba každý den a že si ji Venda vyrábí sám podle receptu, který si přivezl z dovolené odkudsi z Balatonu a jejíž složení neprozradil ani po flašce slivovice. A milá omáčka má nejen charakteristickou chuť, ale také barvu.
Když tedy Venda uviděl flek na Fandově košili, bylo už na nějaké vysvětlování pozdě. Firma zkrachovala, Venda se rozvedl a Fanda je od té doby na úřadu práce.
Rozhodně bych sílu takových detailů jako je svačinka nepodceňoval a ani náhodou bych je nezkoušel nahradit lacinými šunty třeba od KFC nebo jiných podniků, které hospodyňkám dnes a denně lezou do zelí.
Pokud chcete vědět, jak na tom právě vaše manželství je, svačinka je tím nejspolehlivějším barometrem.
