Wikipedie uvádí, že fejeton lehkou, subjektivní formou poukazuje na aktuální problém, což se mi tentokrát zřejmě nepodaří, nicméně neschopnost mít vlastní rodinu, tím problémem zaručeně je.
Mým životem prošlo několik žen. Některé se ke mně nehodily a já to neuměl hned poznat, takže jsem s nimi musel strávit nějaký čas, než mi to docvaklo. Potkal jsem taky pár takových, které byli vhodné víc než dost, ale ty zase nedostali času ani kapku, aby mne o tom stihly přesvědčit.
Když jsem potkal tu pravou, byli jsme oba zadaní, oba nevhodně a tak jsme si řekli, že to zkusíme spolu. Po půl roce námluv, jsem ukázal své ženě byt, který jsem tou dobou rekonstruoval, u rodičů v domě a kam jsem ji chtěl přivézt a po dalším půl roce jsem ji požádal o ruku. Po třetím půl roce byla svatba, od které letos uběhlo sedm let.
O rodině jsme přemýšleli od začátku a proto jsme se do toho pustili se vší vervou. Narazili jsme však na problém. Miminko pořád ne a ne přijít. Lhůta, kdy je dobré navštívit lékaře je prý také zhruba půl roku. Nám lékař doporučil návštěvu specializovaného centra. Domluvili jsme si termín a lékaře navštívili.
Při první návštěvě jsme byli vyzváni k vyšetření každého z nás. Mým úkolem bylo dostat ze sebe alespoň pár ocásků do nádobky, která byla veliká 2 dcl. Poslali mne do místnosti 1.5 x 1.5 metru, kde to sice vypadalo jako v americkém filmu, ale tím ta podobnost také končila. Musel jsem tam sám, instruktážní videorekordér nefungoval a moji ženu, která by mi případně pomohla se stimulací tam nepustili. Výsledkem bylo pár kapek genetického materiálu na dně nádobky.
„Tedy, jestli tohle bude fungovat,“ ušklíbl jsem se.
I má žena absolvovala svou část testů a výsledkem bylo, že problém je ve mně. Dozvěděl jsem se, že mám 5 000 000 spermií na 1 ml. ejakulátu a když jsem se chtěl dmout pýchou, jaký jsem samec, vyhodnocující lékař mne zmrazil výrokem, že to je hluboko pod normou, která byla ještě před dvaceti lety 20 000 000 na ml. Z těch pěti milionů vyselektovali pouho pouhé dvě spermie, které byli použitelné pro další procedury. Zbytek nebyl vhodný, protože byli buďto líné, nebo mrtvé či jinak poškozené. A tak ty dvě spermie použili.
Jako první možnost oplodnění se zkouší inseminace, která u nás nevyšla a já musel znovu na ten potupný odběr. Pak už se rozjelo mimotělní oplodnění, tak jak má být. Dal jsme spermie, žena vajíčka, v laboratoři obojí spojili a hurá s tím do manželky.
Tento kolotoč trval pět let. Během nich má žena dostala desítky injekcí, do hýždí i do břicha. I přes podpůrné preparáty, které jsem na radu lékaře zkoušel brát, šla kvalita mých spermií směrem k bodu mrazu. Během těch pěti let jsem také zjistil, že problém můj nabral rozměr problému společenského. Najednou jsem se dozvěděl, že takto postižen je snad každý třetí chlap okolo třicítky a žena stejného věku. Společná snaha o potomka vedla mé manželství téměř do záhuby, protože dávky hormonů, které musela žena užívat by položili i koně a její výkyvy nálad byli doopravdy jako na horské dráze. Tím spíš, že ty výkyvy byli umocněny faktem, že je má žena blíženec. To znamená, že se v ní praly nejen dvě osobnosti, ale také různé léky. Naděje a zklamání, které se snažila zvládnout sama a následky hádek z toho vyplívajících.
Po těch pěti letech jsme se rozhodli požádat o sperma z cizího dárce. A tak má žena absolvovala první pokus, se kterým už jsem neměl nic společného. Nedopadl dobře, plod zemřel v 6-tém týdnu a má žena se z toho vzpamatovávala jeden dlouhý rok.
Protože je však má žena velmi statečná, po tomto uplynulém roce mi sdělila, že do toho půjdeme znovu a budeme to zkoušet tak dlouho dokud to nedopadne.
A tak jsme to zkusili znovu a ono… .
Když tu pojednou, kořínky se nadzvednou a pařízek rozběhne se.
Po sedmi letech snažení a hádek to vyšlo a ještě k tomu dvakrát. Naše radost je opravdu veliká a i když jsou prďata ještě v bříšku, třeba u Tesca už zásadně parkuji na místech pro rodinu.
Nic víc to se mnou nedělá. Zřejmě proto, že srdce, pod kterým děti vyrůstají, není moje, víc následků na sobě zatím nepoznávám.
Zároveň mám pro všechny jeden vzkaz. Pokud si myslíte, že nekouříte, nepijete, sportujete a zdravě se stravujete i žijete, rozhodně nemáte vyhráno a pokud se snažíte o rodinu, zajímejte se dříve než bude pozdě.
