Slovo úspěch je jako zaklínadlo dnešní doby. Záleží jenom na tom, jak má kdo nastavený žebříček hodnot a ten je vždy tak originální, jak moc originální je jeho majitel.
Pod slovem úspěch si každý představuje něco jiného a jak všichni víme, příklady tohoto tzv. úspěchu jsou notoricky známé. Kupříkladu nebeská kariéra doprovázená drahým bejvákem, exkluzivním bourákem s ještě exkluzivnější milenkou - milencem, sportovní úspěchy, které zná celý svět nebo jen hrstka vyvolených, protože daný sport není zrovna zařazen na program olympijských her a nebo třeba úspěchy pěstitelské. A to třeba od pěstování brambor, kdy platí, že čím blbější sedlák, tím větší brambory, až po konopí, kde lze považovat za úspěch i to, že vaši pěstírnu neodhalí ČEZ a nepráskne vás policii.
Já jsem o úspěchu snil celý život. O takovém, který se nazývá americký sen. Chtěl jsem být bohatý podnikatel, kravaťák, který má na všechno lék, auto už ne z Tuzexu, ale z domova, nicméně stejně drahé a peněz jako šlupek, přičemž nad tím není zapotřebí diskutovat. Jenže pro to je taky zapotřebí něco udělat a já jsem si jaksi celý život pořádně neuměl představit, co by to jako mělo být. Nejsem sice úplně líný, byť mne jeden pán v dětství nazýval Markýz praseliny, ale abych to s prací nějak přeháněl, to se říct nedá. Na učení taky moc nejsem, takže osvojení nějakých nových dovedností a znalostí, které bych potom šikovně prodal a k užitku přivedl u mne asi nehrozí a jakýmsi hlavním znakem mého života, i když spíš negativním, byl fakt, že jsem přes všechny obrovské sny prostě nějak nevěděl co se sebou. Až do jisté chvíle.
Něco se velmi pomalu a skoro nenápadně začalo měnit. Ruku v ruce s tím se ale jaksi začali měnit i mé zvyky, názory, pohledy na svět a dříve zavedená železná pravidla mého života se začala bořit. Když si vzpomenu na takovou drobnost, jak jsem jenom kvůli své vrozené lenosti celou střední školu svačil pouze chleba s máslem, protože jsem si ani neuměl představit, že bych si na ten chleba namazal cokoliv jiného, musím se nad tím pousmát. Teď mám chutě, že bych každý den sjížděl Kluky v akci a jejich recepty se učil nazpaměť. Dále začínám rád poznávat nová místa a jejich objevování mi přináší velké uspokojení a pocit dobrodružství. Se stejným zápalem se začínám pouštět do nových manuálních dovedností a zručností, které mi dříve nic neříkali, protože jako bohatý businessman si přeci nebudu špinit ruce prací. O své slovo se v mém životě začíná hlásit i pokora. Sny o velkém bohatství začínají brát tak nějak za své a mě bohatě stačí, když doopravdy zvládnu práci, kterou mi můj šlechetný zaměstnavatel zadá, nehádáme se se ženou a dokážu se od srdce zasmát se svými přáteli. Poznávám, že u všeho, co si koupím je důležitějsí spíše zpracování a kvalita, nežli značka a vzhled a potom, co se z mého bratra díky dost špatným okolnostem stal bezdomovec, měním i dost radikálně pohled na to, co pro mne vlastně znamená pohodlný život.
Ruku v ruce s tím jde i moje manželství a hlavně jedna jeho část, která se týká zakládání rodiny. To mi totiž kvůli zdravotním problémům nejde a tak jsme s manželkou zkusili za pomoci lékařů úmělé oplodnění. Po dlouhých sedmi letech to vypadá, že se dočkáme konečně dočkáme úspěchu. A za to nestojí všechny prachy světa.
Najednou už nějak nemyslím na drahá auta, luxusní dovolené, drahé ubytování a party s přáteli třikrát týdně. Myslím na tu rodinu, aby byli včetně mé ženy všichni zdraví a my si tak mohli společně užít každý další den. Abychom zvládli dostavět rodinný dům, který jsme začali budovat v dobách, kdy bylo líp a potom, co jsem kvůli stavbě toho domu musel změnit zaměstnání, abychom to dokázali uplatit, myslím na to, abych svým novým pracovním povinnostem dokázal dostát a o to zaměstnání nemusel hledat znovu.
Takový ten obyčejný život, kterému jsem se dříve bránil zuby nehty, se mi začíná zamlouvat čím dál více a čím dál méně se bojím kvůli němu čas od času zapotit a nebo ušpinit od práce.
Za úspěch tedy začínám považovat né drahá auta a jiné materiální hodnoty, ale spíše zdravé mezilidské vztahy, pracovní i přátelské. Zdravé ruce, protože na ty je vždycky spolehnutí a fabrik je okolo jako máku a zdraví rozum v hlavě, podporovaný bohatými zkušenostmi, znalostmi a narůstajícím hladem po zajímavostech všeho druhu, neboť jak prý říkával můj děda, co do té hlavy dostaneš, to už ti nikdo nikdy nevezme. A kdo ví, možná se jednou naučím něčemu, čeho si někdo náhodou všimne a pak to začne sypat. Zato já si toho možná ani nevšimnu. Ani bych se nedivil.
