Židia na štrande - článek z roku 1943, Gardista

Otomar Kubala byl významný příslušník radikálního pravicového křídla HSLS (Ľudové strany) na Slovensku, náčelník štábu, později zástupce velitele Hlinkovy gardy, po vypuknutí SNP získal pravomoci hlavního velitele Hlinkových Gard.

V roce 1941 se Otomar Kubala stal šéfredaktorem časopisu Gardista, jehož jedno číslo objevila u prarodičů na půdě Mária. Zde je přepis z části Poznámky z roku 1943, kdy již 2/3, tj. cca 66 tisíc slovenských Židů bylo zarizováno a odtransportováno na východ. Překročením slovenské hranice pozbyli Židé slovenské občanství a navíc Slovensko za každého odtransportovaného Žida zaplatilo Německu 500 říšských marek z miliard, které stát získal arizací židovského majetku. Zbývajících několik tisíc Židů až do roku 1944, kdy začalo všeobecné vraždění a byly obnoveny deportace , žilo ve Slovenském štáte jako občané bez občanských a lidských práv většinou v ghettech. Pár těch hospodářsky potřebných mělo různé výjimky.

Největší transporty probíhaly od jara do podzimu 1942 pod záštitou Hlinkových gard. Německá armáda obsadila Slovensko až v době Slovenského národního povstání v srpnu 1944. Z nich se vrátilo necelých 500 osob.

Židé na koupališti

Denně jsme svědky, jak se židé roztahují. Setkáme se s nimi i tam, kam se ještě před několika měsíci neopovážili ani nakouknout, Hvězdy si mění, anebo je vůbec nenosí - podle libovůle, často jsou vidět ve společnosti předních árijských lokálpatriotů, a to jim jaksi dodává troufalosti a vrozené bezohlednosti. Co se nám vlastně může stát, vždyť jsme s árijci a hvězdy také nenosíme, takže nás nikdo nepozná. Vždyť jsme v rodném prostředí, a když jsme na koupališti v plavkách.

Pravděpodobně tak uvažovali i židovští vetřelci, kteří přijeli v neděli 23. července ze Žiliny do Rajeckých Teplic. Jenže Rajecké Teplice po otevření koupaliště jsou většinou navštěvované Žilinčany, a proto byli návštěvníci nemálo překvapeni, když se tam setkali se židovskými figurami, které si už x-krát povyměňovali semitské označení a dnes - světe div se - jsou árijci a nenosí ani hvězdičku. Mezi nimi jakýsi Hersch šarapatil v roce 1938 ve Francii. Dnes, pravděpodobně za "zásluhy" získal právo jako každý svobodný Slovák, protože nejen, že nenosí hvězdu, ale odváží se vetřít mezi koupající se pospolitost. Jeho společnost doplňoval další Hersch, dále Glásel, Proges a dva-tři árijci, které tady nezmiňujeme, ale které v Žilině dobře znají.

No, tohle je jen ukázka z toho, s čím se můžete v Žilině a jejím okolí setkat každý den ve větší míře. Příklady táhnou, říká přísloví. A bohužel takových příkladů je mnoho. To však nesmíme zapomínat, že na svých prsou si chováme hady, kterým bude stačit i ta nejmenší příležitost, aby nás otrávili svým jedem. A jejich kamarádi se velmi mýlí, když si myslí, že by je vynechali.

Otomar Kubala byl těsně po válce zajat americkými vojáky v Jižních Čechách a v roce 1946 v Československu popraven zastřelením.