Za šíření judaismu na Sibiř.

Během rozhovoru o judaismu jedna známá vyjádřila přesvědčení, že komunisté "nechali Židy po válce na pokoji." Důvody takovéto domněnky mohou být různé. Je to jistě zejména nedostatečná informovanost ve společnosti o Židech a židovství.

Reb Mottel na Sibiři za šíření Judaismu.

Není se co divit poté, co ve druhé světové válce bylo dle statistik v Československu vyvražděno největší procento židovského obyvatelstva. Zdůvodňuje se to vyspělou demokracií, která měla o svých obyvatelích vedenu přehlednou evidenci, což následně vedlo k bezproblémové identifikaci židovského obyvatelstva pro zařazení do jednotlivých rasových kategorií a zejména pro deportace do Terezína a dále na východ. Například v Holandsku byl považiván za Žida ten, kdo se přihlásil úřadům...

Malá informovanost o životě židovské komuniy je způsobená rovněž jejím malým výskytem na našem poválečném území, kde 90% příslušníků této komunity bylo vyhlazeno během holokaustu. Další výrazný úbytek nastal po ovládnutí země komunisty a následně po vzniku státu izrael v květnu 1948, kdy padla všechna omezení přistěhovalectví.

V Československu po mnoho desetiletí se nevyskytoval kromě Prahy rabín. Jednalo se o přeživší, po jejichž smrti nebylo kdo by pokračoval. První rabín nastoupil na Pražskou židovskou obec až po revoluci v roce 1989. Další postupně ukončují vzdělání a slouží trvale v Praze a Brně. Ostatní obce mají pouze své kantory.

Po roce 1968 opustila Československo další velká vlna Židů, a to zejména mladých. Známé jsou tzv. Děti Maislovky, které se tajně scházely na Židovské obci v Praze, dozvídaly se o judaismu a dodnes se pravidelně scházejí a jsou v kontaktu, ač emigrovali do všech koutů světa.

V dnešní době je již u nás povědomí o židovství a Židech jistě lepší. Nedávno jsem zaslechla rozhovor o kovových destičkách v dlažbě, které připomínají osoby, které v domě, před kterým jsou umístěny, žily. Jedná se o připomenutí výhradně příslušníků židovské komunity, kteří byli zavražděni během druhé světové války. Tyto destičky, Stolpersteine, jsou umísťovány do dlažby v celé Evropě.

Zde je osud jednoho z příslušníků židovské komunity, který byl za praktikování a šíření judaismu poslán na Sibiř: Nedávno zemřel v Newyorském Brooklynu téměř 98 letý Reb Mottel. Narodil se jako Baruch Mordechaj Lifšic v Kyjevě v létě 1916. Jeho rodiče pocházeli z rodiny chasidských rabínů v Černobylské oblasti.

Otec mu zemřel v dětství. Reb, později zvaný Mottel, se stal studentem tajné školy chadarim organizované Chabad Chasidy v jeho rodném městě. Studenti se účastnili vyučování v zapadlých koutech synagog, a studovali potichu, aby je tajná policie neobjevila, za což hrozllo jejich učitelům vězení a některým smrt.

Mezi Mottlovy učitele patřily nejvyšší autority a nejvzdělanější rabíni, také šestý lubavičský rabín Schneerson. Poději pokračoval ve studiu v ješivě. Studium absolvovali všichni po večerech, po své práci.

Mottel byl aktivní ve své komunitě. Založil fondy na pomoc uvězněných Chasidům. Jejich jediným zločinem byly ilegální aktivity týkající se judaismu. Mottel také pomohl vybudoval tajnou očistnou lázeň mikve a zasloužil se o získání svitku Tóry pro komunitu.

Tři dny po jeho zásnubách byl ve svých 23 letech (1939) zatčen a uvězněn tajnou policií. Byl obviněn z několika "zločinů" včetně tajné korespondence a nabádání mládeže ke čtení závadné literatury rabína Schneersona. Během krutého vyšetřování Mottel neudal žádného ze svých druhů.

Byl odsouzen a poslán do gulagu na Sibiři, kde měl kácet stromy. Často vzpomínal na to, jak mu matka v době Pesachu poslala macesy, nekvašený chléb, který rozdal také svým souvěrcům v táboře. Tento zážitek je přenesl do minulosti, kdy židovská komunita žila pospolu v chudých štetlech.

Reb Mottel odmítal pracovat v sobotu, za což byl uvržen do temné a mrazivé samotky. Brzy poté byl poslán na kravském povozu do tábora na Kolymě blízko severního polárního kruhu, kde se těžilo zlato. Cestou mnoho jeho druhů zemřelo a jejich těla byla pohozena ledním medvědům. Během kruté zimy 1941-1942 Mottla zachránilo, že byl poslán na ošetřovnu s omrzlými prsty, které mu byly bez umrtvení amputovány. Načas se stal pomocníkem lékaře. Po návratu do práce zjistil, že většina jeho druhů zemřela na následky mrazu a otrocké práce.

Ačkoli jeho trest skončil v roce 1942, opustil gulag až v roce 1946. Po návratu do Kyjeva zjistil, že celá jeho rodina zahynula při masakru desetitisíců Židů v lesích blízko Kyjeva v Babím Jaru, na kterém se podíleli i místní obyvatelé. Jeho bratr byl zabit na frontě. Podobný osud potkal mnoho jeho přátel.

Reb Mottel doufal, že se dostane ze země přes Lvov s polským pasem, ale již se nestihl připojit ke vým druhům. Později založil rodinu, působil na rúzných místech a pracoval jako košer řezník. Také prováděl obřízky, což bylo v SSSR zakázáno pod přísnými tresty. To vše pod neustálým dohledem KGB, tajné policie.

V roce 1957 se přestěhoval do Moskvy, kde se podílel na životě židovské komunity a pomáhal lidem udržovat jejich židovství. Pomáhal udržovat židovské tradice a žít podle nich.

Později přesídlil za svou dcerou do New Yorku, kde nedávno zemřel.

Reb Mottel s Juli Edelsteinem, refusnikem (jeden z těch, kterým byla odmítnuta žádost o vystěhování do Izraele v 80. letech 20. století ze SSSR). Dnes je Juli Edelstein mluvčím izraelského Knessetu (parlamentu).