Synové - Lion Feuchtwanger

Druhému dílu své trilogie Josephus Flavius, dal německý židovský spisovatel Lion Feuchtwanger název Synové. Jedná se o dva syny římského židovského spisovatele Josepha Flavia. Staršího Simeona má s první židovskou ženou Marou.

Římský židovský spisovatel Josephus Flavius

V období Židovské války byla otrokyní a nevěstkou vojevůdce Vespasiána, kterého armáda později provolá císařem z nového rodu Flaviovců. Ten přinutí Josefa, aby se s Marou oženil. Po narození syna se rozvedou a Josef žije v Alexandrii, kde je usazená velká a významná židovská komunita.

Syn Mary mohl být synem Vespasiána. O několik let později poradí Jochanán ben Sakkaj, první učitel a zakladatel školy v Jabne, Maře, aby odjela za Josefem do Říma. Simeon je velmi podobný Josefovi, takže není pochyb, že je jeho synem. Simeon později zemře zasažen kamenem z napodobeniny děla, které bylo použito při dobývání Jeruzaléma v Židovské válce v roce 70 občanského letopočtu. Simeon toto dělo sám postavil a při hře s jeho římskými kamarády je nešťastnou náhodou zabit.

V Alexandrii se Josef zamiluje do Řekyně Dorion, dcery uznávaného římského malíře Fabulla. Mají spolu syna Pavla, který však spíše přijímá helénskou filosofii, ve které je matkou vychováván a otci se úplně odcizí. Po rozvodu žije Pavel s matkou. Josef jej vysoudí pro sebe. Přeje si, aby se syn stal Židem. Pavel se u otce velmi trápí a Josef mu dovolí se vrátit k matce.

Císař Vespasián umírá a jeho syn Titus, Josefův přítel, nechá vytvořit Josefovu bustu. Josef nejprve váhá, protože Židovská víra zakazuje jakékoliv zpodobňování. Jeho židovští přátelé mu doporučí opak, aby takto pronikl mezi římskou elitu.

Římané jsou tolerantní k náboženství národů, které si podrobili, ale nedovolují misionářství, které provádí nová sekta v Judei, nazývaná minejci, nebo také křesťané. V rámci židovství šíří svou filosofii pro všechen lid mezi pohany a vyznavači jiných bohů. V Římě je potvrzen zákaz obřízky pro nové příslušníky sekty minejců. Židé v Judei stojí před rozhodnutím. Jít proti Římu, stát na straně minejců a dostat se do sporu s Římem, nebo je vyčlenit z židovské komunity.

Josef chce skoro 20 let po zničení Jeruzaléma a druhého chrámu napsat další knihu a proto odjíždí lodí do přístavu Cesarea v Judei. Dostává povolení se zde volně pohybovat a dokonce jako jediný Žid navštíví ruiny Jeruzaléma, které Římané proměnili v prach. Josef se setkává s Marou a dohodnou se, že přijede za ním do Říma a stane se jeho ženou.

Setkává se také s členy a příznivci sekty minejců a seznamuje se s jejich filosofií náboženského směru pro všechen lid. Minejci se zatím snaží dostát všem 613 příkazům židovského náboženství. Dokonce i Římané respektovali u svých židovských otroků dodržování sobotního zákazu pracovat - šabat.

Nakonec rada v Jabne rozhodne o vyloučení minejců z židovství. Například v knize Quo Vadis se můžeme dočíst, jak Římané později křesťany pronásledovali.

Josef se také setkává v Jabne, centru všeho Židovstva i v diaspoře, s nejvyšším rabínem, mladým Gamalielem. Římané uznali Sanhedrin a Akademii v Jabne de facto a i de iure. Cílem Gamaliela je vybudování nově organizované židovské společnosti, která by se řídila příkazy Tóry. V té době ještě ústní tradice nebyla sepsána. Učenci sa snažili o zapsání učení v jasné a srozumitelné podobě pro budoucí život všeho židovského lidu roztroušeného po celém světě. Místo zvířecích obětí zavedli každodenní modlitby v přesně stanovenou denní dobu. V diaspoře si Židé již dříve budovali synagogy (kneset=shromáždění), kde se modlili a shromažďovali, a kde probíhaly všechny obřady spojené s jejich životem. Oltářem se v každé rodině stal stůl, kolem něhož se lidé setkávali u jídla a o svátcích a příležitostech a jedli určené košer pokrmy.

Po návratu do Říma se Josef pustí do práce na nové knize. Přiveze také Justa, svého přítele-nepřítele, později uznávaného spisovatele oné doby. Přijede za ním také Mara, se kterou se ožení, a která mu již dříve v Judei porodila dceru.

Stále nemocný císař Titus brzy umírá a po něm nastupuje jeho mladší bratr Domicián. Ten dokončí stavbu Titova oblouku s vytesanými výjevy z Židovské války, včetně obrovské zlaté menory a dalších pokladů zcizených z jeruzalémského chrámu. Za ukořistěné zlato se staví nový, výstavný Řím, hodný postavení hlavního města téměř celého, v té době známého světa.

Domicián pozve na odhalení Titova oblouku také jediného Žida, Josefa. Ten nejprve váhá, ale pak se podvolí a spolu s celým průvodem skloní hlavu a projde pod obloukem.  Je to pro něj a všechny Židy velká potupa. Dodnes Židé neprojdou pod Titovým obloukem v Římě.

Další díl Feuchtwangerovy trilogie se jmenuje Zaslíbená země a v předvečer židovského Nového roku Roš Hašana jej začínám číst.

Židovský Nový rok 5773 letos připadá v diaspoře, kde se židovské svátky slaví po dva dny, na večer 16. až 17. září. Dny u Židů začínají a končí západem slunce, odtud slavení a blahopřání v předvečer určité události. Židovský Nový rok označuje šestý den, kdy byl stvořen Adam (hebrejsky "člověk") a jeho družka Eva.

Na dnešní den připadá jedno smutné výročí. 15. září 1935 nacisté v Norimberku schválili Zákon na ochranu německé krve a cti a Zákon o říšském občanství - dohromady známé jako Norimberské zákony.