Řekněte učitelům, ať zohledňují děti ze sociálně znevýhodněných rodin

Vychováváme lidi, pro které možná nebude práce, protože naše školství nepočítá s budoucností, ale uvízlo v minulosti. Proč není zájem o studium na Pedagogických fakultách?

Skončí tam často ti, kteří se na jinou vysokou školu nedostali, a tak více než třetina studentů má IQ pod 100. Na našich školách ovšem mohou učit jen absolventi pedagogických fakult, z nichž někteří ani po studiu do škol nenastoupí – hlavně kvůli penězům a náročnosti učitelského povolání.

Průzkum Evropské komise nám vytýká, že ekonomiku ohrožují nízké platy učitelů. Být učitelem není u nás příliš lákavé povolání. Nízká atraktivita profese může v konečném důsledku uškodit ekonomice, vytýká nám Evropská komise v tradičním hodnocení fiskálních a hospodářských politik zemí EU v takzvaném evropském semestru.

Vedle nízkých platů učitelů bychom měli zapracovat na lepším začlenění sociálně znevýhodněných dětí, především těch romských. „Výsledky ve vzdělávání jsou obecně dobré, ale silně je ovlivňuje socioekonomické zázemí studentů. Jasně znepokojivé jsou slabé výsledky vzdělání mezi znevýhodněnými skupinami, zejména Romy,“ uvádí se v materiálu.

Reforma vysokého školství a nedávné přehlasovaní veta prezidenta vůči školskému zákonu prý pomůže realizovat doporučení v oblasti vzdělávání. Jenže problémů je mnoho a naše školství je podle mě neumí řešit. Možná je to spoustu let zavedeným systémem, který lze měnit jen velmi těžko. Ve školách je spousta snaživých a iniciativních učitelů, kteří u dětí podněcují zájem o vzdělání a rozvíjí jejich osobnost. Snaží se též ulehčit situaci dětem ze sociálně slabých rodin. Je to mnohdy záležitost jednotlivců a ne celého systému školství. Ti iniciativní jsou odkázáni sami na sebe. Snaží se vytvořit s žáky či studenty osobní vztah, který usnadňuje proces učení. Méně úspěšní kolegové mnohdy nevraživě sledují dobré vztahy mezi dětmi a učiteli, což celou situaci dotyčným jen komplikuje.

Z vlastní zkušenosti mohu zmínit jak se často pracuje s problémovými dětmi. Většina třídních učitelů se jich doslova snaží zbavit tím, že je nechá propadnout. Případ kadeřnice, která propadla z matematiky a jejíž nová učitelka zjistila, že neovládá už ze základní školy abstraktní matematiku, protože navštěvovala speciální školu, kde sice byla opečovávaná, ale s vyučením v jejím milovaném oboru měla díky vyšší matematice problém. Po kratším doučování bylo vše v pořádku, protože v jejím případě nešlo o nedostatek inteligence.

Je to velmi milá, krásná a snaživá dívka. V souvislosti se studijním oborem začala prodávat kosmetiku a velmi se jí dařilo. Třídní učitelka s ní probírala její možnosti v době, kdy její otec pil, měl dluhy, a ona sama si kvůli tomu nemohla požádat o sociální příspěvky, aby otec neměl ještě další problémy.

Učitelé by měli intenzivněji s takovými dětmi pracovat a ne je shazovat před spolužáky za to, že něco neumí, když ony většinou nebydlí doma a nemá se jim kdo věnovat. Ona dívka bydlela u ženy, se kterou si její otec pořídil dítě, ale nežil s ní. Dívka milovala svého bratříčka a byla tam šťastná. Samozřejmě měly obě dívky finanční problémy.

Do další třídy prodavačů se dostali dva kluci, oba znovu nastoupili do prvního ročníku, předtím dvakrát propadli a dvakrát změnili obor studia. Jeden z nich, velmi hodný a citlivý kluk později radil spolužákům s jejich problémy, dokonce jim půjčoval i menší částky peněz. Jeho nerozlučný kamarád bez matky s otcem alkoholikem, bydlel v rodině své sestry. Hodný kluk, ale bylo znát, že nemá dobré vedení.

Ve druhém ročníku se řešil přestup některých studentů do vedlejší třídy kvůli ušetření hodin. V každé třídě se měl učit jeden jazyk, aby nebylo potřeba třídu dělit a ušetřily se tak hodiny. Oba kluci, kamarádi, nechtěli opustit třídu a třídní učitelku, na které byli zvyklí a měli je rádi. Později se třídní dozvěděla, že se vše dalo vyřešit rozdílovými zkouškami z druhého jazyka. Jenže to jí zástupce ředitele řekl až oba kluci raději opustili školu, než by nastoupili do třídy neoblíbeného učitele.

Oba už do další školy nenastoupili. Jeden se uplatnil v práci, kde si jej váží, ale je bez vzdělání. Druhý je problémový. Stačilo jen trochu snahy a kluci mohli učení dokončit.

Na školu také nastoupila dívka z pasťáku. Bylo jí už 17 a byla chytrá, jen měla problémy se spolužáky, kteří jí třeba kopali do židle, protože chtěli na sebe upozornit. Jak byla zavřená v ústavu, měla problémy se adaptovat na větší kolektiv neznámých lidí, což se samozřejmě později zlepšilo.

Je to moc pěkná dívka. Třídní učitelka se jí snažila pomoci, mluvit s ní, protože z jiné školy věděla, že z tohoto zařízení ještě nikdo střední školu nedokončil. Vždy odešli ze školy ještě v prvním ročníku. Tahle dívka se dostala dokonce do ročníku druhého, ale nakonec školu nedokončila.

Do pasťáku se dostala, protože ji podnapilý otec obtěžoval. tehdy ji dali do dětského domova, otec zůstal doma. Později, když se nevrátila z víkendu u tety, se ocitla v pasťáku. Když ji třídní před studenty omlouvala, často slyšela, že se tam přece má dobře, má vlastní pokoj a televizi, tak co by chtěla.

Paní učitelka jí nabídla, že v 18 letech může jít bydlet k ní. Za to sklidila mezi kolegy posměch, že je lesbička a další invektivy. Třídní ji jednou chtěla vzít do divadla, ale nebylo možné se s vychovatelkou domluvit. Prý si myslela, že to divadlo bude odpoledne, pro děti, a dívka se vrátí večer do ústavu, přestože jí už tehdy bylo 18. Paní učitelka se pak přestala angažovat, protože nechtěla dívce přidávat problémy. Když jednou dívka přijela z vánočního výletu, musela dýchnout a za to, že si dala svařák, pak neměla vycházky a nejela na víkend domů.

Později přestoupila na jiný obor a za paní učitelkou chodila na čaj či na kávu, což se nelíbilo kolegyni v kabinetě, asi jí záviděla. Dívka na sebe prozradila, že měla zákaz vycházek, protože zlobila, ale paní učitelka se jí snažila vysvětlit, že ona taky zlobí a na to, že má právo každý člověk.

Ta dívka se skamarádila se spolužačkou, kterou si ještě s bratrem vzali manželé do pěstounské péče, pak chodily za paní učitelkou obě. Od ní se později dozvěděla, že ta dívka je těhotná. Paní učitelka už na ni nemá kontakt a neví jak žije a co se jí narodilo.

Řekněte prosím učitelům, paní ministryně, ať zohledňují děti ze sociálně slabých rodin, prý je potřeba jim to říct, aby tohle přijali za své.