Putin must go (Putin musí jít), jako první podepsala petici manželka Andreje Sacharova už v roce 2010

Jelena Bonnerová,  členka Komunistické strany SSSR, ztratila iluze v roce 1968 po okupaci Československa, kdy usoudila, že problémy komunismu nelze řešit v rámci systému.

Jelena Bonnerová se narodila v roce 1923 v Turkmenistánu. Její otec byl Armén a byl zakladatelem Arménské komunistické strany. Její matka se narodila na Sibiři v židovské rodině oddané komunismu.

Jelena vyrůstala v privilegované rodině v Moskvě, kde byl její otec členem mocné Komunistické internacionály, také známé pod názvem Kominterna. V roce 1938, v době stalinových nepředvídatelných čistek, byl její otec zatčen, obviněn z vlastizrady a popraven. Rodina o něm neměla zprávy až do roku 1953, kdy zemřel Stalin, a kdy byl otec posmrtně rehabilitován.

Krátce po uvěznění manžela byla zatčena též jeho žena a odsouzena k osmi letům v pracovním táboře s následným vyhnanstvím na 9 let. Matka Jeleny věznění přežila a s dcerou se setkala až po skončení druhé světové války.

Během války sloužila Jelena jako ošetřovatelka. Byla dvakrát zraněná, a poté propuštěna z armády jako invalidní veteránka. Tehdy začala studovat medicínu na leningradské (Sankt Petersburg) univerzitě a stala se dětskou lékařkou. Krátce nato potkala svého prvního manžela Bonnera, se kterým měla dvě děti. Později se rozvedli.

Jelena se stala členkou Komunistické strany SSSR v roce 1964, tehdy jí bylo 41 let. Brzy se objevily pochybnosti, které vyvrcholily po okupaci Československa v roce 1968.

Jelena a Andrej Sacharov se setkali poprvé v roce 1970 během procesu s lidskoprávními aktivisty v Kaluze. V roce 1972 se vzali.

Andrej Sacharov se narodil v roce 1921 a vystudoval fyziku. Sacharov byl tvůrcem sovětské termonukleární bomby. Do konce 50. let se ovšem stal protiatomovým aktivistou, a též se zasazoval proti atmosférickým zkouškám jaderných zbraní. Jeho zásluhou zástupci SSSR podepsali dohodu o zákazu testování jaderných zbraní. Později též usiloval o všeobecný zákaz obrany pomocí antibalistických raket.

Poté, co spoluzaložil Výbor pro lidská práva v Sovětském svazu, a bylo mu zabráněno se účastnit na vojenském výzkumu, stal se Sacharov lidskoprávním aktivistou na plný úvazek.

Sacharov obdržel Nobelovu cenu za mír v roce 1975, kterou za něj převzala jeho manželka Jelena Bonnerová. Brzy potom byl poslán do vyhnanství v Gorkém. V roce 1980 se Jelena stala jeho spojnicí s okolním světem, kdy předávala jeho texty dál. V roce 1984 byla také poslána do vyhnanství ve vedlejším městě za protisovětskou agitaci a propagandu.

Po třech hladovkách bylo Jeleně v roce 1985, kdy převzal vedení komunistů Sergej Gorbačov, dovoleno odjet do USA, kde jí byl voperován bypass. V roce 1986 jim bylo i s manželem dovoleno vrátit se do Moskvy. V roce 1989, osm měsíců před jeho smrtí, byl Andrej Sacharov zvolen do parlamentu a stal se jedním z vůdců demokratické opozice.

Jeho smrt neukončila aktivitu Jeleny. Během protivládního převratu v roce 1991 podporovala prezidenta Borise Jelcina, aby se později stala jeho ostrým kritikem. Zasazovala se o ukončení genocidy v Čečensku. Psala a hovořila o vzrůstajícím antisemitismu v Evropě a energicky bránila Izrael proti, jak to nazývala, dvojímu standartu, kterým je posuzován Izrael a ostatní země.

Krátce před smrtí jako první podepsala petici Putin must go (Putin musí odejít) již v roce 2010. Až do své smrti žila v Brooklynu ve státě Massachusetts v blízkosti svých dětí. Zemřela v Bostonu po dlouhodobé hospitalizaci na selhání srdce 18. června 2011.