Proč matky ubližují svým dětem

Proč matka, která má doma 3 děti, nevaří, neuklízí, nepere, nenaplňuje základní potřeby dětí. Neustále zdůrazňuje, co je špatně a co se nedělá, ale neříká, jak to dělat dobře a proč. Nevysvětluje, jen kritizuje.

Její druhý manžel je moc hodný, chytrý, pracovitý a stará se nejen o svoji nejmladší, ale také o dvě děti, které vyženil. Matka se s prvním mužem rozvedla na konci čtyřicátých let, a tak poté, co se vdala podruhé, její syn a dcera z prvního manželství byli ve škole za podivné. Měli jiné jméno než matka a jejich malá sestřička.

Druhý manžel vaří, uklízí, pere a financuje celou domácnost, matka si část platu šetří, ale také ráda a hodně utrácí. jako zdravotní sestra v nemocnici nemá zrovna nízký příjem. Pracuje na směny, a když pak doma spí po noční, manžel jí přinese jídlo do postele. Jenže ona si tam nechá nosit i večeři, kdy už by měla být po noční prospaná.

Její nejmladší dcera nemá ráda, když matka má noční nebo odpolední směnu, protože ji nutí ráno snídat, pít teplé mléko, kakao, i když ví, že Miriam mléko nemá ráda, a vůbec se jí plete do školní přípravy. Miriam mléko nepije a už jako malá je někdy zvrátila, možná i proto, že je musela vypít. Prý je bledá a matka má strach, aby nebyla nemocná. Jenže Miriam je nemocná ze své matky, která svým dětem nerozumí.

Miriam ji má ráda, je to její matka, ale ta není vždycky milá a nemá pochopení. Miriam je velmi samostatná, má svou hlavu a poslouchá jen otce, který ji má rád, je na ni hodný a hlavně se o ni stará. Doma už pomáhá také o osm let starší sestra. Nejstarší bratr žije u babky, která bydlí v přízemí a patří jí celý rodinný dům s velkou zahradou.

Miriam je na zahradě moc ráda, leze po stromech, prohlíží si králíky a slepice v kotcích a leze do šopky na seno. Když začala chodit do školy, zařídila si kousek půdy, to byla její zahrádka. Měla tam také červenou pivoňku, které ale babka kvůli tomu, že jí asi Miriam něco provedla, otrhala jednou pupeny, a ta pivoňka už nikdy nekvetla. Miriam každý rok čekala, že tentokrát už pokvete, ale nic, už se nedočkala.

Jedno léto, bylo to v době, kdy v přízemí v jedné místnosti bydlel přítel její sestry, matka nechala zorat pruh země na zahradě a pak tam zasadila a zasela rostliny. Když se Miriam vrátila z prázdnin v Maďarsku, kde byla zvyklá na mnoho ovoce a zeleniny, což tam bylo poměrně levné, celý dům voněl čerstvou zeleninou a ovocem. Miriam byla nadšená. Jenže naděje se nesplnily, její otec se zřejmě chtěl od matky odstěhovat a matka nejen jemu, ale i Miriam dělala různé naschvály.

Když otec nebyl doma, Miriam vždy trávila co nejvíce času mimo domov a dohled matky, aby se nestala terčem její špatné nálady a zlosti.

Miriam si vzpomíná, že měla vždycky mokro v botách. Chodila pěkně oblékaná, její prateta v Maďarsku jí vždycky o prázdninách koupila něco pěkného na oblečení, ale s těmi botami to bylo špatné. Doma se problémy moc neřešily, asi aby nedošlo ke konfliktu, které byly na denním pořádku. Miriam si vzpomíná, že vždycky v zimě měla zmrzlé a mokré nohy. Byla taky často nemocná, zjistili jí revmatismus, ale to prý bývá ze stresu. Taky různá onemocnění autoimunity jsou prý následkem stresu a nelásky doma. Například paradentóza, kdy vlastní tělo vytlačuje zuby z dásní.

Poslední rok, než se odstěhovali, to bylo s matkou k nevydržení. Otec už zřejmě měl někoho jiného a pomýšlel, že se odstěhuje. Matka už asi tušila, že je něco v nepořádku. Dělala naschvály a stále jen nadávala a urážela. Doma se to nedalo vydržet a Miriam trávila většinu času u kamarádek, večer ji otec šel naproti, věděl už, kde ji má hledat.