Nedávno se uskutečnil seminář pro profesionální zdravotníky o specifickém rituálu brit milah (obřízka) z židovské perspektivy, a jak se liší od rutinní lékařské obřízky. Jedna sestřička chtěla znát původ a význam brit v židovství.
Přednášející započal tento seminář diskuzí o praotci Abrahamovi (první Žid, který byl obřezán, ve věku 99 let) a jeho synovi Izákovi, který byl jako první obřezán osmý den po svém narození. Zdůraznil, jak všichni Židé po celou historii a za každých okolností bez výjimky nechávali obřezat své syny. Skupina zdravotníků byla fascinována tím, že v jiných případech rodiče nedodržující židovské zvyky, zasvětili této mitzvah (jedno z 613 židovských přikázání v Tóře včetně Deseti přikázání) a odhodlaně přizvali mohela (ten, který je vzdělán jak vykonat obřízku), jen aby si byli jisti, že jejich drahocenné nově narozené dítě je košer obřezáno.
Posluchači byli ohromeni vyprávěním o pradědečkovi manželky přednášejícího, rabínovi Jicchaku Raskinovi, který byl mohelem v Leningradě v době stalinského útlaku, a který přesto, že věděl jak riskuje, opakovaně v ohrožení života prováděl obřízku. A skutečně byl nakonec uvězněn a popraven pro své "zločiny". Když byl odváděn v poutech ze svého domova, poslední slova, která adresoval svým dětem zněla: Kinderlach, ir zolt gein in di veggen off vos men nemt mir avek (Drahé děti, měli byste zasvětit své životy tomu, kvůli čemu jsem uvězněn).
Během vyprávění tohoto příběhu někteří posluchači hlasitě vzdychali a jeden doktor překvapeně vykřikl: Ne!
Přednášející byl sám překvapen těmito niternými reakcemi. Když o tom později přemýšlel, uvědomil si, že rosteme tím, jak posloucháme příběhy víry, odvahy a sebeobětování. Mnoho židovských prarodičů ztratilo většinu členů rodiny v holokaustu. každá rodina má své vlastní příběhy o zavražděných příbuzných a o zázračných útěcích před útlakem. V každé synagoze byli a jsou lidé s čísly vytetovanými na pažích.
Někomu z jiného kulturního zázemí může vyprávění o tom, že je někdo ochoten riskovat život pro svou víru, přestože ví jaké to může mít následky, navíc povzbuzovat své děti k témuž, připadat často velmi zvláštní.
Paraša v tomto týdnu nás učí, že ten, který přichází do kontaktu s mrtvým tělem se stává rituálně nečistým. Téma v Tóře začíná slovy: To je Tóra, kdy člověk umírá...". Mudrci v Talmudu tvořivě interpretují tato slova jako inspirativní vzkaz, že Tóra přežije jen skrze ty, kteří pro ni obětují život.
Ne každý je povolán, aby zemřel pro Tóru, ale kolik z Židů je odhodláno žít své životy, jako by byli. Fakticky každý Žid dnes je potomkem někoho, kdo byl odhodlán riskovat svůj život pro myšlenky judaismu. Zda budou Židé následovat cestu judaismu, závisí na obětech, které dnes konáme.
Upřímně doufáme, že naše děti nás nikdy nespatří, jak nás v poutech odvádějí z domova kvůli zachovávání mitzvot (množné číslo). Jen nevíme, jak vnímají to, co dnes činíme. Upřednostňujeme Tóru a aktivně vyhledáváme příležitost dělat mitzvot, nebo se zabýváme blbostmi a nepodstatnými věcmi?
Jako židovští rodiče chceme, aby děti zůstali Židy, aby si vzali Žida a přinášeli nám židovskou nachat (hrdost). A ačkoli můžeme říkat co chceme, postrkovat je a naléhat, aby se řídili Tórou, děti rozumí nejlépe našim činům, ne slovům.
Když děti vidí naše odhodlání obětovat cokoli pro mitzvah, potom můžeme zaručit, že oni budou následovat cestu Tóry a judaismu, a mitzvah bude dodržována příštími generacemi navždy.
