Paříž - konference Migranti - budovat společně budoucnost

Zúčastnila jsem se v Paříži konference na téma migranti. Situace či problém, který v naší zemi teprve začínáme řešit, nejen Francie a celá západní Evropa řeší již dlouho. Velká Británie a Francie pohltily spoustu obyvatel jejich bývalých kolonií, protože jim daly možnost si zvolit občanství.

Nedělní mše v pavilonu areálu Parc Floral de ParisLenka Hoffmannová

Paříž je v uvozovkách barevná. Jedete-li metrem, či jdete po ulicích, potkáváte lidi s různou barvou pleti. Je to pro nás myslím stále neobvyklé. Toto přináší nejen zajímavou různorodost, ale nese problémy, které je třeba diskutovat, řešit. A o tom právě byla konference.

Konala se v bývalém vojenském prostoru, dnes Parc Floral de Paris, ve velkém pavilonu, který na mě působil jako přestavěný prostor velké fabriky, možná vojenských dílen. Sešlo se zde přes 3 tisíce lidí z celé Evropy, aby řešili téma přistěhovalectví. Veškeré služby na konferenci zajišťovali dobrovolníci, kteří byli po francouzsku označeni jen elegantní bílou vlněnou šálou.

Z České republiky přijelo 30 osob, zejména studentů sociálních škol a žurnalistiky. Cestu organizovalo Sdružení Ackermann Gemeinde, za finanční podpory organizátorů konference. Toto sdružení je založeno na principech křesťanství (jeho členem je i kardinál Duka). U nás po roce 1989 navázalo na činnost stejnojmenného sdružení v Německu. Jeho členy jsou zejména sudetští Němci žijící u nás a jejich příznivci, což jsem i já

Byli jsme ubytování v rodinách, a bylo to velmi zajímavé, neboť jsme poznali život obyčejných Francouzů včetně jejich vyhlášené kuchyně. Naši domácí, starší manželé byli velmi milí.  Paní vedla pěvecký sbor při katolickém kostele ve čtvrti de Vincennes, kde jsme bydleli a také se zde konala konference. Dominantou celé čtvrti je rozsáhlý hradní komplex Chateau de Vincennes.

Konferenci zahajovali v pátek někteří přistěhovalci. Dozvěděli jsme se proč a jak se do Francie dostali. O jejich současném životě a o tom co pociťují zejména ti vyznávající jiné náboženství a s jinou barvou pleti. Večer nám zpříjemnili někteří z nich v neobvyklém kulturním programu.

Dále hovořili lidé, kteří se tematikou přistěhovalectví zabývají a musí ji řešit. To, jak vzrušená může být debata kolem migrantů, jsme viděli v nedělním dopoledním bloku. Vystoupili zde bývalý evropský komisař, europoslankyně, bývalý policejní ředitel, právník, a především dopředu neohlášený řečník, poradce prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ve zprvu věcné debatě se diskutující dotkli řady otázek; kupříkladu podtrhli důležitost dialogu se státy, z nichž migranti přicházejí. Bylo řečeno, že různé administrativní či fyzické zdi migraci nesnižují, pouze mění směry migračních proudů. Dnes se nejčastěji migranti odvolávají na zdravotní stav či spojování rodin. Zmíněna byla i problematika vzniku ghett, což je podle přednášejících známkou snížené schopnosti zemí integrovat přistěhovalce. V této souvislosti se mluvilo i o Romech, kteří jsou ve Francii diskriminováni třeba tím, že jsou povinni mít jakousi cestovní knížku. Hovořilo se i o mladých Číňanech, jimž by měl být vstup do země (ve vlastním hlavně ekonomickém zájmu Francie) usnadněn. Bouři souhlasu i nevole vyvolal poradce prezidenta, když ve svých diskusních vystoupeních vyzdvihoval hodnoty republiky a republikánství a stavěl je do protikladu k hodnotám komunitním. Přesto se nakonec všichni účastnici panelové diskuse shodli v tom, že obrátit se k migraci zády by znamenalo velký problém pro Evropu.

Na sociální integraci se ve své přednášce zaměřila Dominique Schnapper, francouzská socioložka. Demokracie, podle jejích slov, dělá integraci mnohem složitější. Integrace přináší mnoho konfliktů,  problémů a navíc může selhat. To ale neznamená, že je demokracie špatná. Srovnávala integraci s multikulturalismem, Toto slovo se poprvé objevilo ve Švýcarsku na konci 50. let a mělo vyjádřit charakter národa, který je politicky jednotný a přitom vnitřně kulturně odlišný. Multikulturalismus předpokládá, že v demokratickém státě spolu mohou žít celé skupiny obyvatel z různých kultur, mít společnou politiku a přitom nejen se navzájem respektovat, ale i zdůrazňovat svou rozmanitost, která je pokládána za výhodu. To ale Schnapper odmítla a uvedla příklad USA, kde se postupně vytvořily celé čtvrti, v nichž žijí lidé z jiných zemí. Tyto nejen čínské čtvrti se stávají velkým problémem, protože jsou uzavřeny samy do sebe a nikdo z původních obyvatel státu se do nich nemůže přistěhovat, protože ho tam žijící etnikum nepustí mezi sebe. Schnapper na to říká: V demokratické zemi má každý právo stěhovat se z jedné části města do druhé!

Asi největší problémy mají migranti ze zemí konzervativních s dlouhou a pevnou tradicí, jako jsou islámské země. Hovoří se o kulturním šoku, který zažije každý muslimský přistěhovalec kvůli propasti mezi kulturami.

Celá konference se zabývala tématem, který se nedá vyřešit za 3 dny konference. Ovšem byly zde položeny důležité otázky, které evropská společnost musí řešit. Migrace díky globalizaci roste, a musíme se nevypořádat s rasismem a akceptovat různorodost, jinak nás čeká velmi složitá budoucnost.

V současné době se obecně řeší problém mladých potomků imigrantů zejména z arabských/muslimských zemí, kteří se narodili již v nové zemi a doma většinou žijí podle starých rodinných tradic. Jedním z nich byl také 24letý sedminásobný vrah, francouzský občan z alžírské rodiny Mohamed Merah, který v pondělí ráno 19. března 2012 brutálně zavraždil 3 děti a rabína před židovskou školou Ozar Ha Torah v jihofrancouzském průmyslovém městě Toulouse. Jeho bratr prohlásil, že je na jeho činy hrdý, matka je zdrcená, že synovým činům nedokázala zabránit. Kdoví co bude dál. Se současnou ekonomickou krizí se šíří rasismus a asi i pomstychtivost. Vzpomeňme si na Německo před 2. světovou válkou.