Miriam, nedívej se

Zaznělo u televize u každé hanbaté scény. Matka žádala otce, aby zakročil, ten se spokojil s tím, že své jediné dceři přikázal, aby se nedívala. Miriam si už nepamatuje, jak to bylo s jejími dvěma staršími sourozenci.

Rodina měla jako první v ulici televizi v roce 1959 a to už starší brácha i sestra dosáhli věku, kdy se na filmy s hvězdičkou mohli dívat a také na ně chodit do kina. Zabodoval také prastrýc v Maďarsku, který ji v 15 letech poslal pryč od dokumentu o nejkrásnějších vlacích světa, kde dvojice názorně předváděla v nočních úborech spánek v lůžkovém kupé.

Strýc byl ze staré školy, jak se říká, ale velmi hodný pán. Bylo mu tehdy už přes sedmdesát a Miriam se jen smála. Prateta, teta jejího otce, ji zase tahala za ruku z kina od filmu, kde mučili Qasimoda, a vypínala televizi, když němečtí vojáci ubližovali lidem. Většinou ubližovali Židům, což zažila a také její druhý manžel na vlastní kůži. Její první manžel byl zavražděn v Dachau. Ona sama přežila zázrakem po čtyřicítce Osvětim, protože byla nesmírně houževnatá a snad jediné co vyprávěla bylo o tom, jak nutila své spoluotrokyně si mýt vlasy v ledové vodě, aby neměly vši, které roznášely smrtonosný tyfus.

Oba se po válce vrátili domů sami, pratety manžel i sestra a matka prastrýce byli zavražděni. Maďarské Židy dlouho nedal na pospas nacistům admirál Horthy včetně těch z ukořistěných území, i když jim odmítl dát občanství a spoustu deportoval do jejich původních zemí, kde byli skoro všichni brzy zlikvidování nacisty za pomocí místních obyvatel. Poté, co se Horthy snažil připojit zemi ke spojencům, napochodovala do Maďarska německá armáda a místní fašisté se dostali ke slovu. Dunaj se v Budapešti barvil do červena krví zastřelených Židů, Němci deportovali během čtyř letních měsíců do koncentráků kolem půl milionu Židů, kteří většinou zahynuli.

Miriam poté, co otec v jejích 13 letech zemřel za záhadných okolností, jezdila do Maďarska na celé prázdniny. V době otcovy smrti už byli odstěhovaní od matky, která doma nefungovala jako matka ani manželka. Otec podal žádost o rozvod, ale brzy poté se vše zhroutilo. Matka dala Miriam na výběr dětský domov, nebo zůstat s ní. Miriam zůstala s matkou v bytě, který otec dostal od zaměstnavatele. Matka pokračovala přibližně ve stejném stylu života jako předtím, její starší syn a dcera už byli ženatí a vdaní, takže měla na starost jen Miriam, která ovšem toto období považuje za nejhorší v životě.

Když Miriam ukončila základku, chtěla jít do Ostravy na chemickou průmyslovku, protože chemii milovala. Byla už domluvena s babkou, která bydlela v rodinném domě v Ostravě, že bude bydlet u ní, ale matka dala Miriam ultimátum, že půjde buď na gymnázium, nebo do učení. Miriam tedy šla na gymnázium, ale jezdila k babce, která měla velkou zahradu a často spolu také chodily do místního kina. Miriam jednou po obírání třešní, kdy babka nebyla doma a nemohla se tedy u ní umýt, v autobuse zjistila, jak má černé ruce, pusu a celé oblečení, celou cestu seděla skrčená, jak se styděla.

Přestože se babka s mamkou v době, kdy bydleli v Ostravě v rodinném domě prarodičů, neustále hádaly a neměly se rády (Miriam se později dozvěděla, že babka se k její matce nechovala dobře, měla ráda jen jejího bratra a dávala mu ve všem přednost), babka po smrti otce Miriam začala jezdit k nim do Havířova. Miriam to vždycky bylo divné, protože předtím se vlastně spolu nestýkaly.

Otec Miriam zemřel za nevyjasněných okolností, přestože nikdy nepil a nechodil do hospody, krátce poté, co se nastěhovali do nového bytu v Havířově a Miriam tam začala chodit do školy, přišel jednou domů večer. Miriam to nikdy u otce nezažila, byla doma sama v novém bytě a nevěděla co se stalo. Asi v devět hodin otec přišel domů a Miriam jej jen krátce šla na chodbu pozdravit, otec byl nějaký divný, a pak se šla zase dívat na televizi. V tom se ozvala rána a Miriam už jen našla otce ležícího na zemi v bezvědomí, ze kterého se už nikdy neprobral a za týden zemřel. V nemocnici jej ještě operovali, protože krvácel do mozku.

Pro Miriam to byla strašná tragédie, protože se musela vrátit k matce, od které se nedávno s velkým ulehčením s otcem odstěhovali. Matka nejenže se vůbec nestarala o domácnost, kterou celou financoval otec, ale často otce i Miriam urážela, protože se měli rádi a ona žárlila. Otec byl Židák, Miriam Židula. Otec si často vyslechl, že jej ten Hitler měl v koncentráku zabít. Dělala jim naschvály, zavírala Miriam doma, takže nemohla jít do školy, ale ani na záchod, který byl v domě v přízemí. Později v Havířově, kde bydleli v 11. patře, matka často vyhrožovala Miriam, že skočí z balkonu, když ji neuposlechne. Jednou jí zaryla všechny nehty do rukou, takže Miriam tam měla skoro centimetr široké rýhy. Když se jí ve škole ptali co se stalo, svedla to na kočku, ale strašně se styděla a stejně jí to nikdo nevěřil.

Miriam bylo divné, proč matka dovolí babce je navštěvovat, když se předtím nestýkaly a nesnášely se. Později ji napadlo, protože matka byla velmi pomstychtivá a po otcově smrti jej často urážela a prohlašovala, jak přišel do domu, kde bydleli předtím a točil se jako na obrtlíku, možná se jí bál, že ho matka shodila ve své nenávisti ze schodů a on, protože se bál o svou jedinou dceru, ještě z posledních sil dorazil domů. V peněžence přestože bylo po výplatě neměl žádné peníze, také se ztratilo zlato, které dala prateta otci, aby je prodal na vybavení nového bytu. 

Miriam vždy matce věřila, přestože se k ní nechovala dobře, byla to její matka. Později, když se bratr Miriam rozvedl, často se jí s matkou vysmívali, i když se nemohli s Miriam měřit. Miriam měla často hlad, a tak jí prateta přes vzdáleného strýce na Slovensku (Miriam žádnou rodinu z otcovy strany neměla, všichni byli za války zavražděni) posílala každý měsíc 100 korun, což bylo tehdy hodně peněz. Matka jí také nechtěla posílat sirotčí důchod po otci když studovala v Praze. Tvrdila, že si pro něj musí domů přijet. Miriam jí tehdy poprvé vážně pohrozila, že dá vše k soudu a matka jí bude muset posílat navíc alimenty, které už dříve platila na staršího syna, který utekl k babce.

Miriam poté, co prožila s matkou, neměla moc sebevědomí, vystudovala ale svou milovanou chemii na vysoké škole a později také angličtinu. Také získala byt od zaměstnavatele a odstěhovala se od matky do krásných Jeseníků, kde si později v Šumperku koupila polovinu domu se zahradou, kde je moc šťastná. Také má poprvé v životě kočku, kterou si vždycky moc přála, ale její matka zvířata neměla ráda, tak to nebylo možné.

Ještě předtím však Miriam absolvovala psychoterapii v nemocnici v Ostravě, kde se narodila. Říká, že se tam narodila znovu, protože jí to úplně změnilo život k lepšímu. Domek si vždycky přála, ale věděla, že to je jen sen. Poté co absolvovala psychoterapii se její sny naplňují, což je za vše co v životě prožila ta nejlepší odměna.