Krym, potenciální židovská domovina.

Předtím, než se stal ruskou državou, byl Krym považován za potenciální židovskou domovinu. Židé žili v této oblasti již od starověku a vládci od Kateřiny Veliké až po Stalina podněcovali zde jejich osídlování a hospodaření v zemědělství.

Tři mladíci v pšeničném poli ve vesnici Hakla’i (Farmář), Džankoj, Ukrajina, ve 20tých letech dvacátého století. (YIVO Institute for Jewish Research, New York)

V jedné sloce písně  Na cestě do Sevastopolu se zpívá: Abrasha řídí svůj traktor jako vlak, tetička Leye na žacím stroji Beyle na mlátičce, což jsou všechno symboly pokroku v porevoluční době. V písni nezazní ani zmínka o 25 tisících rudoarmějcích a továrních dělnících, kteří násilím verbovali vesničany do kolchozů, a stříleli či uvěznili ty, kteří tam odmítali vstoupit. 15 tisíc rodin bylo přesídleno do "speciálních vesnic" na Dálném východě, zatímco tisíce lidí byly zastřeleny na místě.

Židé na Krymu raději vzpomínají způsobem, o kterém se zpívá v písni, jako na židovskou utopii. Vyprávějí s láskou o tom, jak navštěvovali jidiš školy, kde studovali matematiku, historii, Marxismus-Leninismus a farmářské odborné předměty v jidiš. Také vzpomínají na večery ve státním divadle, které hrálo v jidiš jazyce. Někteří zdůrazňují jak zde Židé žili pospolu s Rusy, Ukrajinci, muslimskými Tatary a Němci.

Jedna z pamětnic, Tatiana Marinina s láskou vzpomíná na krávy, koně, ovce a vinohrady v kolchozu. Popisuje svou matku, která překračovala plán práce na bavlníkových polích. Popisuje přátelské vztahy mezi Židy v kolchozu a etnickými Němci, kteří žili v okolních vesnicích. Škola, kde se vyučovalo v jidiš jazyce byla zavřena v době, kdy její mladší sestra měla nastoupit do školy. Místo toho již začala chodit do ruské školy v blízké tatarské vesnici.

Mnoho pamětníků vzpomíná na traktory a další vybavení kolchozů, které poslala židům americká židovská filantropická organizace. První kombajn měli v židovském kolchozu. Místní Tataři na něj jen zírali.

Názvy zemědělských kolchozů založených ve 30. letech dvacátého století reflektují optimismus té doby a soužití národnostních komunit. Fraylebn (v jidiš Free Life), Fraydorf (Free Village), Jidendorf (Jewish Village), Ahdut (hebrejsky Unity), Jesirah (Creation), Herut (Freedom) and Pobeda (rusky Victory) jsou jen některé z mnoha.

Dnes žije na poloostrově asi 17 tisíc Židů. Jedna ze zbylých synagog v Simferopolu byla nedávno poškozena vandaly, kteří na dveře napsali "Smrt Židům" a nasprejovali na ně svastiku. Dnes jsou na Krymu ruské tanky.

Nejslavnější jidiš píseň z doby Sovětského svazu je "Hej Džankoje", která má název po kolchozu blízko krymského města Džankoj, oslavuje domnělá vítězství sovětské kolektivizace ve 20. a 30. letech dvacátého století. Kolektivizace podle písně zázračně změnila židovské obchodníky na zemědělce. "Kdo říká, že Židé umí jen obchodovat?" ptá se poslední verš písně. "Jen se podívej na Džhan." Není se co divit, že Židé převážně obchodovali a nestali se zdatnými zemědělci, ani nemhli, když na Tridentském koncilu bylo rozhodnuto, že Židé nesmí vlastnit půdu. Také členství v řemeslnickém cechu bylo Židům zapovězeno. Řemeslníci měli ve většině zemí možnost provozovat řemeslo jen v ghettu a mezi svými soukmenovci.

Nyní Rusové získali zpět Ukrajinu. Jak řekl ruský ministr zahraničí Lavrov v OSN, aby bojovali proti antisemitským ultranacionalistům. Jak ironický obrat po téměř sto letech, kdy Kreml zvažoval, že poloostrov se stane místem židovské domoviny.

Židé zde žijí od starověku rozděleni do dvou skupin: Krymčaků, kteří se řídí rabínským judaismem, a Karaitů, kteří odmítají přijmout Toru. Brzy poté, co Kateřina Veliká dobyla Krymské území od Otomanské říše v roce 1783, umožnila zde usadit se Židům. Doufala, že Židé poslouží její říši jako obranná síla proti Turkům. Ačkoli Židům bylo později zabráněno usazovat se ve velkých městech, poloostrov jim sliboval otevřený prostor a svobodu, zejména dobrodružným Židům hledajícím nová území a toužícím po půdě.

Desetitisíce většinou mladých Židů se usadily v části "Nové Rusko" v průběhu devatenáctého století. Na Krymu se identifikovali s ruskou židovskou historií. Místní Židé byli hluboce zasaženi sionistickým hnutím. Krym se stal zkušební oblastí pro budoucí palestinské zemědělce.

Na počátku dvacátých let dvacátého století nové sovětské vedení země znovu obrátilo pozornost ke Krymu. Zejména kvůli krymským Tatarům, Ukrajincům a Němcům, kteří tvořili v té době většinu obyvatelstva. Byli to většinou antikomunisté a vedení v Moskvě si chtělo koupit loajalitu nových přistěhovalců přidělováním půdy a sliby autonomie na zemědělsky bohatém Krymu. Když americký agronom a aktivista Josef A. Rosen navrhl, že poskytne finanční pomoc na přesídlení Židů postihnutých pogromy na Krym, Kreml využil příležitost a v roce 1923 politbyro přijalo návrh na založení Židovské autonomní oblasti na Krymu. Brzy poté všaak došlo k obratu.

Od roku 1924 do roku 1938 podpořily americké židovské organizace a jednotlivci, zejména filantrop Julius Rosenwald, židovské zemědělské osady na Krymu. Vzniklo zde mnoho židovských kolchozů, a dokonce celá židovská oblast během několika let. Sen o vybudování židovské republiky na Krymu byl živý až do napadení Sovětského svazu Němci v červnu 1941. Většina židovských obyvatel Krymu utekla na východ země před postupujícími nacistickými vojsky a kolchozy se také přestěhovaly podle možností na východ země. Nějvíce Židů se usadilo v Kazachstánu a Uzbekistánu.

Tam znovu obnovili své kolchozy. Někteří Židé bojovali v Rudé armádě proti nacistům. Ke konci války vyslal Stalin dva představitele Židů do USA a dalších spojeneckých zemí, aby získal zejména finanční podporu tamních Židů. Po válce američtí Židé také podpořili obnovení židovských kolonií na Krymu.

V roce 1944 Rudá armády osvobodila Krym. Stalin nařídil deportace asi 180 tisíc krymských Tatarů kvůli údajné kolaboraci s nepřítelem. Sovětská armáda nařídila Tatarům, aby sbalili každý 80 kg a naložili je na vlaky a vyvezli na východ. Krátce poté se desetitisíce Židů vrátily na Krym z východu a byli usazeni také do vesnic, které nuceně opustili Tataři.

Tehdejší ministr zahraničí Molotov, který měl za manželku Židovku, jednal s Židy o ustavení židovského státu na Krymu. Molotov vystupoval velmi vstřícně a Židé opustili jednání s Molotovem přesvědčeni, že je podpoří v jednání se Stalinem o vzniku židovské domoviny.

Namísto toho použil Stalin krymský návrh jako předzvěst pro masový útlak sovětských Židů. V roce 1947 OSN odhlasovalo ustavení nového židovského státu v Palestině a Stalin začal jednat. 12. ledna 1948 nechal zavraždit hlavní představitele krymských Žiidů. Během dalších 13 měsíců byli uvězněni další aktivní židovští představitelé. Židovská manželka Molotova byla poslána do exilu v Kazachstánu.

12. srpna 1952 při akci známé jako Noc zavražděných básníků bylo popraveno 13 mužů v moskevském vězení Lubjanka. O dva roky později Kreml zpečetil osud Krymu, když jej Nikita Chruščov předal Ukrajině.

Na fotce jsou krymští Tataři ve Lvově, kam v současné době uprchli před ruskými vojenskými jednotkami.