Kočka a myš

Jak se loví myši, však to znáte, stačí mít doma vitální kočku, která si troufne nejen na myšky, ale i na potkany, bohužel i na motýly a ptáky. No, berme to jako přírodní jev.

Vystrašená myška utíká o život.

Kočka je lovec, který loví vše, co se hýbe. Včetně trávy a lístečků ve větru nebo mouchy, včely, vosy, sršně. Přijde se domů pochlubit a ještě mi předvede dravčí hrátky až do úplného konce své oběti. Pak udělá křup, křup a je uklizeno.

Často těsně po rozbřesku se dožaduje vstupu dveřmi ze zahrady domů. V tlamičce nese myšku, potkana či ptáka. Možná víte, že kočky loví nejvíce za rozbřesku a soumraku. Ve Velké Británii dokonce vydali zákaz v té době kočky pouštět ven.

Jednou v rozespalosti mi začalo bušit srdce strachem, pták ve spojení s kočkou mi připomněl čarodějnici. Samozřejmě mi tato havěť nesmí do domu, ale co s tím, když je v noci 30 stupňů nad nulou a větrá se non stop. Pak se mi bytem prohání radši nevědět co, včetně dotěrného sousedovic černého kocoura.

Všechno začalo tím, že jsem našla krásné koťátko stočené do klubíčka na prahu dveří. To pilo a pilo mléko, až usnulo. Celý týden jen spinkalo a sem tam něco sluplo. To se mi u kotěte zdálo divné, pak jsem zjistila, že má velkou bouli přes celé bříško. Paní veterinářka pronesla něco o střetu s autem, píchla antibiotikum a zjistila ještě kýlu. Domluvily jsme se na další návštěvě a operaci kýly a kastraci.

Druhý den otok praskl a kotě se stalo regulérním kotětem. Okusovalo kytky, shazovalo květináče a škrábalo všechno, co šlo. Protože už byla zima a bylo po nemoci, nechávala jsem je doma. Nejraději se škrábalo do koruny vánočního stromku, odkud shlíželo na celý byt, pohodička.

S jarem jsem zjistila, že z kotěte se jak to soused trefně nazval, vyklubala horolezkyně, nejraději trávící čas na střeše sousedního školicího střediska, či pozorující mě a zahradu z koruny hrušky či vysokananánského ořechu. Jenže tímto zmizeli ze zahrady všichni ptáčci a ptáci, jen jeden páreček se přestěhoval do sousedovy zahrady, kde vyvede každý rok ptáčata za dohledu vlčáka. Toho se kočka i kocour bojí a ptáci jsou v bezpečí.

Ze zahrady domů mi moje kočička přináší denně alespoň 10 motýlků, jejichž roztrhanými tělíčky a křidýlky je ozdoben kobereček v chodbě. Jednou si kočka hrála s vážkou. Něco tak krásného jsem ještě neviděla. Měla ocelově zeleno-modré několik centimetrů dlouhé tělo a černá síťovaná průhledná křídla. Mým kolegům ekologům jsem s nadšením líčila tu nádheru. Ti mi s vyděšeným pohledem sdělili, že tahle vážka je přece chráněná, tak o tom prosím nikde neříkejte.

Sem tam se jí povede ulovit něco extra, třeba potkana, čímž získala respekt u souseda odvedle, který jinak hází šiškou hned, jak se moje kočka přiblíží k jeho novému Peugeotu.

Ještě na ni musím prozradit, že s velkým jekotem a kousáním a syčením odhání konkurentky, které se mou zahradou plíží za sousedovic kocourem. No, však to znáte ze života, že. Doma je největší mazlíček, to asi taky znáte.

Dnes jsem vyfotila kočku s myškou v zahradě, tak se s tím zážitkem s vámi hned podělím.