Když v roce 1986 pomáhal Havlovi s úpravou bytu, přemýšleli spolu, co postavit ve vedlejší proluce, která vznikla zničením nárožního domu při náletu Američanů 14. února 1945. Poslední zbytky domu byly odklizeny v roce 1963, nenašel se však investor ani vhodný účel.
Celý pozemek na nároží Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí zakoupila v roce 1992 nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden, dnes ING.
Už v prvních návrzích počítal chorvatský architekt Vlado Milunič s tím, že se bude budova vyklánět nad křižovatku. Ke spolupráci pozval amerického architekta Franka Gehryho. To, že se takovou neobvyklou stavbu podařilo v Praze prosadit, přičítá Milunič porevoluční euforii, Václavu Havlovi a dalším okolnostem.
3. září 1994 byl položen základní kámen k budově, jejíž provoz byl zahájen 20. června 1996. Hlavním dodavatelem stavby byla belgická společnost BESIX.
V budově jsou kanceláře, jejichž interiér většinou navrhla architektka českého původu Eva Jiřičná. Na vrcholu budovy je umístěna restaurace a panoramatická vyhlídka, v přízemí recepce a luxusní kavárna.
Tančící dům je skvostná a nepřehlédnutelná stavba na břehu Vltavy. Je to nejkrásnější architektura porevoluční doby u nás. Své pojmenování Tančící dům získala díky svým věžím, které připomínají postavy slavných meziválečných tanečníků Ginger Rogersové a Freda Astaira. Tanečníka představuje věž kamenná, jeho partnerku věž skleněná. Na vrcholu věže symbolizující tanečníka je kupole z kovových trubek potažená nerez síťovinou s oky, a představuje hlavu medúzy.
Ihned po dokončení získala budova prestižní ocenění amerického časopisu Time v kategorii design roku.
Celá stavba je založena na železobetonové desce podporované soustavou vrtaných pilot. Na železobetonové konstrukci je připevněno 99 originálních fasádních panelů. Dům má celkem devět podlaží, místnosti jsou nesymetrické a jejich stěny šikmé.
Skleněný plášť dodává budově lehkost a způsobuje zajímavou hru světla. Například v Londýně najdeme v prolukách po zdrcujícím válečném bombardování spoustu skleněných staveb, které odlehčují prostor a působí vzdušně. Například známá Okurka či Most Milénia pro pěší a cyklisty ze skla a lehkých ocelových trubek přes řeku Temži.
Koncem roku 2013 budovu koupila za 360 milionů korun Pražská správa nemovitostí realitního magnáta Václava Skály. Nový vlastník chce v budově ponechat kanceláře, avšak zvažuje využít část budovy pro nekomerční účely.
