Já vás oba zabiju...

...ozývá se venku pod oknem. Jeden ze tří bratrů, majitel hospody, vyhání svého nejstaršího bratra s kamarádem z vrat hospodské zahrádky. Nejstarší brácha upadne zřejmě v opilosti z chodníku do cesty a naříká.

Kdosi mu ze zahrádky přinese židli, na které pak dlouho sedí před vraty a naříká. Poté se oba vyhnanci odeberou na vedlejší zahradu a sedí tam v tichu. Jindy se nejstarší brácha naparuje a v podnapilosti hlasitě cosi všem vykládá. "Chapeš", ozývá se skoro za každou větou.

Ale nyní sedí oba v tichu a koukaj na hrob vlčáka, kterého po dlouholetém utrpení bez výběhu a vycházek pohřbil  a chodí k němu truchlit. K hrobu s jednoduchým i když vyřezávaným polním dřevěným křížem, který lze spatřit na venkovských hřbitovech. Nejstarší brácha jej jistě nevyřezal.

Za chvíli se jdou oba potěšit několika rostlinami, které tajně rostou v nejzazším rohu zahrady. Pak je kupodivu ticho, tak nezvyklé u sousedů, dvou bráchů s láskou k alkoholu.

Druhý den už je znovu vidět všechny tři bráchy svorně v protější hospodě, jen se od sousedů dnes neozývá tak sebevědomá řeč, asi až zítra.

A tak si tady žijeme s našimi asociály, jejichž největší zábava je lokání piva a hulení. A takových přibývá, možná to nesouvisí jen s rodinou, ale i se školou, kde je většina v nějaké škatulce, ve které pak stráví celý život. Bohužel pro nás sousedy, spolupracovníky, partnery a děti.