Já nic nepotřebuju

Svěřuje se osmiletý soused. "Nač kupovat pořád nové hračky, když mám tolik starých, že je nestačím uklízet." Malý kluk je milovník dvou kocourků a sousedovic kočky a miluje společnost, nejlépe dětí. "Já jsem tady tak spokojený",

svěřuje se Miriam na koncertě folklorních souborů, kde ona fotí a on se prohání s dětmi na dřevěném kolotoči. "Já jsem se skamarádil s těma klukama a moc se mi to líbí." Miriam ho chce asi po třech hodinách odvést domů a vrátit se, aby dokončila focení, ale malý nechce a maminka mu dovolí zůstat.

Mezi kluky je také zhruba stejně starý Rom, kterého den předtím Miriam potkala v parku na koncertě. Tekla mu krev z nosu. "Pičo, zajdi mi koupit kapesníky, papírové", volal tehdy na malého kamaráda a prsty si zacpával nos. "Neříkej mu pičo", houkla na něj Miriam. "Co potřebuješ?" "Kapesníky."

Miriam utíkala k lavičce, kde seděli známý a poprosila je o papírové kapesníky, ale v tom už se k ní natáhla ruka cizí paní s celým balíčkem. Kluk si otřel obličej a ruce od krve a zacpal nos. Na koncertě pak Miriam zjistila, že je to moc hodný kluk, který dává pozor na své malé kamarády, aby se jim na kolotoči nic nestalo, stejně jako dával pozor její malý svěřenec. 

Rozhovor o tom, co člověk potřebuje či nepotřebuje vlastně začal tím, že starší kluk sousedů, nadšený modelář a konstruktér, Miriam vyprávěl, že navrhl mamince, za splnění domácích prací budou přiděleny body, a za každý bod nějaká finanční částka. Maminka si dala ještě čas na rozmyšlenou. Je fakt, že modeláři většinou potřebují ke své zálibě modely a nářadí, které je bohužel dost drahé, kamarádi, tedy lidé, jsou většinou zadarmo, jako všechno to nejlepší.

Mladší bráška tento systém nevyžaduje, protože jak už bylo zmíněno výše, on prý nic nepotřebuje a doma pomáhá i bez bodů, hlavně ho baví pomáhat na zahradě. Tuto jeho zálibu využívá i Miriam, naposledy jí bráškové vyryli staré jahody a ona mohla založit záhonek nových.

"Já nic nepotřebuju", svěřuje se také Miriam její kamarád, slavný malíř a performer. Stěžuje si na miliardáře, kteří jej zastavují při cestě na kole vesnicí, volají na něj ze svých limuzín, aby si s ním sjednali schůzku, samozřejmě obchodní. O díla tohoto skromného a nenáročného pána je velký zájem. Jen on si stěžuje, že kvůli skoro každodenním jednáním, výstavám a vernisážím nemá čas na svou milovanou tvorbu. Naštěstí tento nepraktický umělec bydlí v rodinném domě rodičů, a tak odpadá zařizování mnoha životně nedůležitých věcí jako je financování topení, elektriky a stravy. Na internet se připojí pod okny, kde nemají zabezpečený internet, přestože by si mohl dovolit třeba koupit limuzínu, se kterou by si ale nevěděl rady. On potřebuje přírodu, kde se raduje a nasává nápady k tvorbě.

Nedávno se na jakémsi zámku uskutečnila vernisáž ilustrátorů jako byli Trnka, Born, Burian a další. On tam byl jediný žijící tvůrce. Už se těšil domů na své milované morbidní obrázky a tvorbu.

A jak to máte vy? Co vás napadne, když se někdo zeptá co vám má koupit k nějaké příležitosti či jubileu?