Entebbe, symbol izraelské hrdosti

Včera přistálo na ugandském letišti izraelské letadlo s předsedou vlády Benjaminem Netanjahuem, jeho manželkou a doprovodem. Je to poprvé, kdy izraelský premiér navštívil tento kontinent a bude tam jednat se sedmi prezidenty.

Vojenská kapela zahrála izraelskou hymnu a prezidenti Izraele a Ugandy se přemístili k památníku Operace blesk/Jonatan, během které 100 izraelských vojáků během 52 minut osvobodilo 102 rukojmích a odletěli s nimi zpět do Izraele.

Operace Entebbe začala 27. června 1976, kdy ihned po vzletu z athénského letiště bylo uneseno letadlo Air France na lince Tel Aviv - Paříž s 246 převážně židovskými cestujícími a 12 členy posádky. Poté palestinští teroristé spolu se dvěma německými unesli letadlo na letiště Entebbe v Ugandě.

Teroristé žádali propuštění 58 vězněných palestinských teroristů. Izraelští představitelé vyjednali 3 denní odklad a během této doby na základě informací propuštěných rukojmích zkoumali možnosti jejich osvobození. Ugandský diktátor Idi Amin původně spolupracoval se západem, ale po převratu si našel nového spojence v Sovětském svazu. Poté, co mu Izraelci odmítli prodat vojenská letadla k bombardování okolních zemí, diktátor s Izraelem přestal spolupracovat.

Po propuštění osob vesměs nežidovského původu byli rukojmí zadržování ve staré budově letiště, kterou vybudovala izraelská firma. Její pracovníci pomohli v Izraeli vybudovat model letiště, kde vojáci trénovali podrobnosti osvobození. Konečně v noci ze 3. na 4. červenec 1976 vzlétla z tehdejšího letiště na Sinajském poloostrově, který po vítězné šestidenní válce v roce 1967 patřil Izraeli, 4 letadla na cestu dlouhou 4000 kilometrů. Během celé akce na letišti Entebbe jeden letoun hlídkoval ve vzduchu a sledoval situaci. Nejprve přistál nákladní letoun s identickými automobily, které používal ugandský diktátor. Bohužel v poslední době změnit černou limuzínu za bílou, čehož si všimly stráže a pokusily se kolonu zastavit. Vojáci je zlikvidovali a během krátké doby vnikli do letištní haly a hebrejsky a anglicky křičeli, aby si lidé lehli na podlahu. Bohužel ve zmatku přišli o život 3 rukojmí a před budovou byl z řídící věže zastřelen starší bratr nynějšího premiéra Izraele Benjamin, podle kterého byla později celá akce pojmenována.

Bylo zneškodněno okolo 40 ugandských vojáků při ústupu a 11 MIGů celé ugandské vojenské letky, takže nemohli Izraelce pronásledovat. O zničení letectva prý také požádala Izrael Keňa, kde letadla s osvobozenými později dotankovala palivo. Do Izraele bylo dopraveno 102 rukojmích, z nichž nejméně 10 utrpělo zranění.

Diktátor Amin později nechal zlikvidovat členy keňské komunity v Ugandě jako odvetu za pomoc Izraelcům. O pomoc pořádali keňského prezidenta místní židovští podnikatelé a také ministr zemědělství MacKenzie, kterého nechal diktátor zavraždit v roce 1978.

Operace měla ještě jednu oběť, o které osvoboditelé nevěděli. Během zajetí byla transportována do místní nemocnice Dora Bloch, 75 letá Židovka, která měla občanství Velké Británie. Mnoho rukojmích Židů mělo dvojité občanství a tudíž dva pasy. Po osvobození Doru zabili ugandští agenti, přestože personál nemocnice se tomu snažil zabránit. Její tělo pohodili do polí. Její ostatky byly odkryty v roce 1979 na jednom z polí. Bylo to v době, kdy skončila vláda diktátora Amina.

Ve Spojených státech v obdivu k osvoboditelům rukojmích zdůrazňovali, že k události došlo 200 let po podepsání americké Deklarace nezávislosti.

V roce 2012 Uganda a Izrael si připomněli celou akci na letišti v Entebbe, kde byla odhalena pamětní deska a také byly obnoveny bilaterální vztahy obou zemí.