Dostal by se k moci Hitler, kdyby nebyli zavražděni Luxemburgová a Liebknecht?

V lednu 1919 byli v Berlíně zavražděni zakladatelé Komunistické ligy Spartakus, Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht, a následně potlačena generální stávka, kterou toto hnutí vyhlásilo.

Rosa a Karl 

V listopadu 1918, po porážce Německa v první světové válce, císař Vilém II. abdikoval a předseda německé socialistické strany Friedrich Ebert nahradil odstupujícího premiéra Maxe von Badena. Nespokojenost s působením Eberta a s poválečnou situací v Německu (tzv. Výmarská republika) vedla k založení Komunistické strany Německa na konci roku 1918 pod vedením Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta.

Luxemburgová dávala přednost tomu, aby se Komunistická strana Německa prosadila v nadcházejících parlamentních volbách, ale strana se přiklonila k Liebknechtovi, který prosadil generální stávku s následným svržením prozatimní vlády.

Předseda vlády najal členy Freikorpsu, polomilitantní pronacistické organizace, jejíž členové po válce odmítli odevzdat zbraně, aby generální stávku potlačili. Členové Freikorps uvěznili oba lídry strany a generální stávky.  Na rozkaz jejich vůdce Waldemara Pabsta, byli oba zmláceni a poté zastřeleni. Liebknechtovo tělo položili do márnice, ale tělo Luxemburgové bylo vhozeno do Landwehr kanálu, a bylo nalezeno až v červenci.

Povstání bylo potlačeno následně po vraždě jeho lídrů. Předčasné volby do Výmarského národního shromáždění se konaly o čtyři dny později.

Rosa Luxemburgová se narodila stejně jako Karl Liebknecht v roce 1871. Liebknecht se narodil v Lipsku a Luxemburgová v polském městě Zamošč, v té době v oblasti ovládané carským Ruskem. Její otec Eliáš byl úspěšným obchodníkem se stavebním dřevem.

Její rodina byla aktivním členem místní židovské komunity. Její otec i dědeček podporovali Osvícenecké hnutí, které se snažilo o integraci Židů do polské společnosti při současném dodržování židovských tradic.

Matka Rosy, byla dcerou ortodoxního rabína a sestrou rabína reformního a vyrostla v prostředí, kde se mluvilo německy, polsky a jidiš. Od mládí trpěla postižením kyčlí, takže celý život kulhala.

Během polského povstání proti ruské nadvládě v roce 1863, Eliáš podporoval hnutí za nezávislost Polska zbraněmi, takže ještě několik let po potlačení povstání se musel skrývat. V roce 1873 se proto celá rodina přestěhovala do Varšavy, kde Rosa vystudovala gymnázium.

Už během studia se Rosa zapojovala do politiky. Byla aktivní v dělnické straně. Poté, co někteří členové její strany byli uvězněni a popraveni, rozhodla se Rosa dokončit univerzitní vzdělání ve Švýcarsku. Začala studovat na univerzitě v Curychu zoologii, ale dokončila studia se zaměřením na ekonomii, filozofii a právo. Její doktorandská práce z roku 1897, byla věnována průmyslovému rozvoji Polska.

Během svého působení v politice Rosa odmítala polský nacionalismus. Věřila, že akce socialistů musí probíhat na mezinárodní úrovni, a že revoluce jen v Polsku je odsouzená k nezdaru. Toto přesvědčení možná vzniklo na základě zkušenosti jejího otce z roku 1863.

Podobně byla proti židovskému nacionalismu a separatismu. Ačkoli citlivě reagovala na projevy antisemitismu, věřila, že ten vymizí s vítězstvím socialistické revoluce.

Po dokončení studií Rosa odešla do Německa, kde se kvůli získání občanství formálně provdala, a vstoupila do Německé demokratické strany. Rozešla se však s ní v době vstupu Německa do první světové války v roce 1914.

Její ideologický partner Karl Liebknecht byl v té době jediným členem parlamentu, který zvedl ruku proti válce. Na základě jejich odporu proti válce založili ligu Spartakus v roce 1918. Přestože Rosa chtěla bojovat za proletářskou revoluci, byla proti násilí. Věřila v demokracii a otevřeně se vyjadřovala proti názoru bolševiků, že kádr byrokratů by měl dělat politická rozhodnutí jménem proletariátu. Revoluce musí být politická a také ekonomická, prohlašovala.