V rámci Dnů evropského dědictví bylo možno v Šumperku navštívit některé běžně nepřístupné objekty. Také bývalý dominikánský klášter, dnes Střední zdravotnická škola, který byl podle řádové kroniky založen v r. 1293 vyšehradským proboštem Janem a postaven původně v gotickém slohu.
Na úvod komentované prohlídky zahrál návštěvníkům flétnový soubor Gracioso, vedený panem Mynářem. Poté jsme se od doktorky Filipové, kunsthistoričky šumperského muzea, dozvěděli mnoho zajímavého.
Klášter založil žebravý řád dominikánů. Žebravé řády v té době vznikaly jako reakce na zhýralost církve. Jejich heslem bylo Ora et labora (modli se a pracuj). Počátkem 13. století, v období kolonizace, putovali Evropou lidé i řády. Dominikáni v Šumperku založili klášter a ve výhodně jihovýchodně položených zahradách pěstovali nejen léčivé byliny.
Mnichů bylo v dominikánských klášterech kolem deseti a za jejich služby dostávali jen milodary a vděční laici pro ně pracovali. Členové řádu uměli číst a psát, což ve středověku neuměli ani někteří králové.
Jak vzkvétalo okolní panství, lidé klášteru přinášeli více a ten se mohl rozvíjet i stavebně. První klášter byl dřevěný.
Dnešní budova je barokní, do roku 1792 byla jednopatrová. K severní zdi kláštera byl přistavěn ve 14. století 53 m dlouhý kostel bez věže, protože kostely žebravých řádů ji na znamení pokory neměly. Mniši mohli z kláštera volně procházet na mše do kostela.
Uprostřed kláštera byla rajská zahrada s původně otevřenými ambity, kde se mniši procházeli a modlili. Dnes jsou ambity uzavřené a nachází se v nich posilovna, chodby a na severní straně ke kostelu jsou umístěny šatny pro studenty.
V zahradě byla ponechána vodní kašna. Původní úpravu s růžovou zahradou nebylo možno kvůli nedostatku slunečního světla realizovat.
V roce 1507 se stali pány šumperského panství Žerotínové, kteří byli luteráni a klášter zde nechtěli. V roce 1553 byli dominikáni z města vyhnáni a vrátili se zpět až v době pobělohorské. Po velkém požáru celého Šumperka v roce 1669 byl klášter barokně přestavěn.
V rámci josefínských reforem byl klášter v r. 1784 zrušen a klášterní budova sloužila poté převážně městu. Nejdříve jako kasárna, poté muzeum. Ve 20. století zde začala sloužit veřejnosti také První česká knihovna. Náboženský fond, který spravoval majetek zrušených institucí, neměl peníze na opravy všech staveb. Město nemělo na údržbu přilehlého kostela Zvěstování panny Marie peníze, proto jej převzalo definitivně až v roce 1848.
V roce 1949 se klášter stal natrvalo sídlem střední zdravotnické školy.
Historikové o klášteře nemají mnoho informací, neboť zde doposud nebyl proveden archeologický průzkum. Možná v budoucnu přinese nějaké překvapení.
Přilehlý kostel Zvěstování panny Marie je veřejnosti volně přístupný a dočtete se o něm v různých průvodcích. V rámci Dnů evropského dědictví zde byla otevřena hrobka a v lodích hrála hudební tělesa místní hudební školy.
U kostela sv. Barbory v Jiráskových sadech ležel do roku 1866 předměstský hřbitov, což naznačují i některé přenesené náhrobky na zdi kostela. Tento barokní kostel byl založen 3. 6.1753 a autorem plánů byl místní zednický mistr Anton Scholz.
Na sférické klenbě lodi je freska s výjevy Kristova života z roku 1755, dílo uničovského malíře Ignáce Oderlického, který je považován za jednoho z nejvýznačnějších severomoravských malířů. Jeho fresky můžeme vidět i v dalších šumperských kostelech.
V r. 1904 do kostela udeřil blesk a ten částečně vyhořel. Fresky naštěstí nebyly poškozeny. Tehdy byly do kostela osazeny varhany firmy Kolbe z Pekařova.
Kostel ve 20. století užívala pravoslavná církev. Po nedávné výstavbě nového pravoslavného kostela slouží „Barborka“ opět katolické církvi.
