Dcera válečného zločince doporučuje jedině Zemana

Stejně jako její manžel a syn. Její manžel, který nedávno prohlásil: Nehledejte nikoho jiného, na Zemana nikdo nemá. Německy mluvící prezidentová je pro Čechy nepředstavitelná, ožrala a buran ano.

Tiso

Dcera válečného zločince, který by v zemích, kde dělali pořádek spojenci, seděl ve vězení. U nás byl povýšen a zastával významné funkce na slovenském Ministerstvu ochrany práce a sociáĺnej starostlivosti.

Ta dcera se dokonce stala naší velvyslankyní v zemi, kde její otec za Slovenského štátu pracoval jako vedoucí cenzorského oddělení Ústredne štátnej bezpečnosti v hodnosti aktuárského eléva (vystudoval práva). Tato instituce vznikla 1. ledna 1940 a byla to centrála tajné politické policie Sloveského štátu. Jejím úkolem byl dohled a represe. ÚSB měla vlastní síť konfidentů a její zaměstnanci spolupracovali s německým gestapem. Zejména protikomunistické oddělení bylo známo používáním brutálních vyšetřovacích metod, přestože v té době ještě na Slovensku německá armáda nebyla přítomna. Ta okupovala Slovensku až v polovině roku 1944.

Kvůli dceři válečného zločince byl dokonce porušen český zákon, který stanoví, že velvyslanci mohou mít maximální věk 70 let.

Když v září 1942 vznikl Ústredný hospodárský úrad, jehož cílem bylo zmocnit se majetku v tom čase již deportovaných slovenských Židů, právník Miština, jako nový zaměstnanec tohoto nového úřadu, byl pověřený soupisem jejich zabaveného majetku. Za dva dny zvládl vyhotovit několik desítek seznamů zabavených věcí, písemností a cenností. Zatímco mašinerie fašistického stát odtransportovala na východ téměř 70 tisíc slovenských Židů, z nichž se konce války po prožitých hrůzách dožilo jen několik desítek.

Dcera právníka Mištiny Lívie Klausová tvrdí, že o ničem nevěděla, že se o tom doma nikdy nebavili. Ona sama se narodila v roce 1943.

Takových nepotrestaných osob žilo na Slovensku spousta. Příslušníků Hlinkovy gardy, kteří zajišťovali deportace většiny slovenských Židů v roce 1942 vlastními silami, bez asistence německých orgánů, které na Slovensku v té době ještě nebyly přítomny.

Slovenský prezident, katolický kněz Tiso, posvětil všechny tyto úkony a činy stejně, jako dnes podporuje slovenská katolická církev otevřeně stranu fašisty Mariana Kotleby, kterého volilo do slovenského parlamentu 200 tisíc voličů. Mnozí dávají do souvislosti úspěch fašistů s přetrvávající glorifikaci Slovenského štátu a jeho představitelů, o kterých se doposud na školách učí zkresleně a podle nevhodných učebnic. Objektivnost výkladu historie závisí na snaze učitelů.