Ano, chceme změnu, pokud ji za nás někdo zařídí

Odvolání šéfa organizace, který z jejích prostředků financuje kamarády a sám se obohacuje za mlčenlivého souhlasu členů. Domluva o nezvolení kritizovaného šéfa místní organizace politické strany a jednoho spolku. Vše selhalo.

Všichni výše jmenovaní jsou dále ve svých funkcích a škodí za mlčenlivého souhlasu členů organizace, strany, spolku. Hlavní iniciátor změn je v neoblibě, dělá problémy, pořád se mu něco nelíbí, narušuje zaběhlé pořádky, vždyť například v organizaci je jen krátkou dobu, tak ať drží ústa a krok.

Kupodivu se tyto tři výše zmíněné události přihodily během jednoho roku jedinému člověku. Tyto ne ojedinělé události svědčí o naší pasivitě a našem submisivním vztahu k autoritám, které mají vždy pravdu a konají dobře. Také o nedůvěře k těm, kteří jsou vůči autoritám v opozici. Hlavně, že nemusíme konat my.

Rozdělení společnosti na izolované jedince nebo separované rodiny je pro hladké fungování jakékoli moci ideální. Sami o sobě nemohou představovat reálnou hrozbu. Naše doba se tak neliší od normalizace, kdy jsme proti režimu brojili únikem na chalupy a zahrádky. 

Stejně, jako jsme nečinně přihlíželi zločinům a dokonce vraždám v období privatizace. Strůjce amorálnosti této doby poté před odchodem na zasloužený odpočinek amnestoval všechny, kteří se obohatili nevybíravými prostředky. Železný, který byl v Jihoafrické republice odsouzen za zločiny na 35 let, by u nás již byl dávno na svobodě a loboval mezi politickými špičkami jako vážená osobnost.

Jsme si všichni před zákonem rovni? Mají u nás všichni stejné šance? Na to ať si odpoví každý sám. Až 1,5 milionu obyvatel je u nás ohroženo chudobou. Ani střední třída u nás nemá nijak oslnivé příjmy. Na českou průměrnou mzdu nedosáhne přes 60% obyvatel.

Vážíme si po roce 1989 nabyté svobody, nebo ji ochotně odevzdáváme do rukou stále populárnějších oligarchů, kteří nám nabízí na všechny problémy jednoduchá řešení? Zatím je ještě relativně dobře, ale nikdo neví, co se stane v případě zhoršení hospodářské a politické situace.

Kombinace zoufalství a nudy u lidí je již dnes ohrožením naší svobody. Za celou dobu po roce 1989 nebyly u nás vytvořeny pozitivní hodnoty, které má smysl bránit pro ně samé. Porevoluční vývoj rezignoval na etiku, morálku a právo.

Co s námi bude dále? Jak se vymanit ze zaměření výhradně na ekonomickou stránku existence a nerezignovat na aspekty, které vytváří soudržnou a sebevědomou společnost. Bude někdo tady ochoten bránit naše instituce zatím hlídající demokracii, když se k moci dostane naši vinou nový diktátor? V Rusku vládne a šíří svůj vliv propagandou a placenými agenty v nejvyšších patrech politiky dále nejen na západ.

Zcela opomíjíme nedílnou součást společnosti, kterou jsou menšiny, přinášející různorodost a výzvu k toleranci. Nezapomínáme, že občanská společnost je podmínkou demokracie? Máme se starat o veřejný prostor, sami jako občané formulovat své zájmy a veřejně bránit svá práva. Je v zájmu celé společnosti, aby se chudým a i méně významným skupinám dařilo lépe. Zatím je zde podporovaná občanská pasivita, kterou si ale někteří nechtějí naštěstí nechat vnutit.

Převládá zde nedůvěra k okolnímu světu, která souvisí s osobním nezájmem většiny o veřejné dění.