300 tisíc lidí na Letné, a furt nic

Každý den sedám k počítači s nadějí na zprávy přinášející alespoň nějaký posun vpřed, k lepšímu, ale furt nic. Den co den omílání Zemana, Babiše, Hamáčka co by kdyby se stane a vlastně se nestane.Jen řeči a řeči, a lidé furt nic.

V našem malém, moravském, sudetském městě jen zřídka potkám někoho tak žhavého po změně jako jsem já. "Sudetští Němci chtějí zpátky svůj majetek". Kalousek čerpá na náhradách dohromady skoro tolik, co Babiš na dotacích". "Ať ti závisláci na drogách chcípnou, už jim nebudou dávat zdarma stříkačky a jehly", atd atd. 

"Ty čteš ty maily paní Kocourkové, že", opáčím. Po krátké odmlce a překvapeném výrazu zazní odmítavé tvrzení. "Prosímtě, tak to nečti", pokračuji poté, co se už po několikáté bavíme o chemtrails atd atd. "Tak já to nebudu číst, mě to znervózňuje", "No, v tom případě je nejlepší to nečíst".

A tak dále a tak podobně. Malej kluk mi sděluje, že on nechce Drahoše, že "zeman sice chlastá, ale jinak je lepší než Drahoš!" Hmm, "Víš co, nebudeme se bavit o politice, jo," "Tak jo", a tak se bavíme o kočičkách. 

Lidé mají svůj názor, členka SPD zamotává do svých sítí další a další, mladší, bohatší, vzdělanější. Nadhodím nějaký argument: "Ale já nemám čas to sledovat (v důchodu)". Tak jo, říkám si, co na to říct. Později se dozvídám recepty na sladké buchty poté, co se dozvím, že dotyčný člověk má cukrovku a píchá si inzulín. Také se dozvídám informace o postavách několika TV seriálů, ale "nemám čas". Další, mladší pracující, ví, že má náběh dle zdravotní situace starších rodinných příslušníků, k cukrovce. Přesto se nedovede vzdát sladkého, což přináší nemoci, přibírání na váze, atd atd.

Proč se pasivně stavíme ke svému osudu, osudu naší země, k našemu zdraví...atd atd. V tom případě nechápavě pohlížíme na lidi aktivní, jako na blázny. Ten, kdo se odváží vyslovit vlastní názor, je dle většiny blázen, Don či Dona Quichot/ka, bojíme se s takovým člověkem být viděni. Možná bychom pak nedostali zakázku, lepší práci, či bychom přišli o těžce vydobyté výhody získané všelijakými intrikami a jinými triky. Bývalí příznivci bezdůvodně přestávají zdravit, otevřeně se staví k aktivním, odvážným lidem nepřátelsky, co kdyby se to nelíbilo těm nahoře, kteří rozhodují o jejich osudech a životech, že. 

Takové jedince, co si dovolí být autentičtí a nebojí se důsledků pravdomluvnosti a poukazování na špatnosti, je potřeba zesměšnit, dehonestovat, pozurážet. Buď je to donkichotství přejde či je alespoň lidé nebudou brát vážně či se budou bát se k nim přiblížit. Namísto aktivní práce pro blaho nejen společnosti, ale hlavně pro see samého, pro svou duši, čest a klid na duši, překrucujeme věci a řeči, abychom se měli lépe, tak si to užijte. 

Kolik lidí opustilo ve 20. století tuto nešťastnou zemi, a jací to byli lidé? Jistě ne ti pasivní, ale přece ti aktivní, odvážní, vzdělaní, podnikaví, a právě takoví nám teď nám tady moc chybí, že. Tak se jim snažme alespoň přiblížit, abychom se nemuseli za sebe stydět, a také, aby se za nás nemusely stydět naše děti a vnuci atd. přeji nám hodně odvahy a aktivity pro blaho naší země a vlastně nás samotných, abychom se už brzy dočkali těch dobrých zpráv, na které hlavně ti aktivní čekají a ti pasivní také, jen o tom ještě nevědí. Důsledky těch dobrých zpráv přinesou zlepšení života nás všech, věřte mi.