Turecko aneb cestopis pro neználky

Je to chvíle co jsem se vrátil z Turecka. Nebudu tady básnit o tom co jsem zažil, i když veselých příhod a karambolů bylo mnoho. Chci tady spíš poukázat na zemi jako takovou. Blog jsem si rozdělil do 4 částí, které se budu snažit obohatit o své postřehy. Turecko je podle mého rozvojová země na začátku. Stále je tu velký problém se silničním provozem nebo také názory tureckých mužů na jejich ženy. Pusťme se tedy do rozboru.

1/ Jídlo

Turecko jako takové má výhodu tepla, které zaručeně ocení pěstitele zeleniny a ovoce, kterého je tu hojně. Turci zásadně moc nesolí, ale za to o to víc sladí. Setkal jsem se asi s milionem druhů salátu, které skoro pokaždé obsahovali kopr – Turci kopr milují – dávají ho do salátů i dresingů, do masa i polévek. Zarazilo mě, že tady u nás je na jednom náměstí víc kebabů než v Turecku, skutečně jich tam je velmi po málu, za celý můj pobyt jsem narazil na jeden. Maso umí připravit velmi dobře, i když je pravda, že spousta českých žaludků na to nebude mít žaludek. K veškerému jídlu dávají saláty nebo minimálně bohatou oblohu ve formě zeleniny (aby ne 1 kilo rajčat Vás na trhu vyjde na 1 tureckou liru což je nějakých 9 Kč). Maso dělají hlavně namleto, takže různé karbanátky a čevapčiči. ¨

Krátký slovník pojmů Vám snad pomůže pro rozeznání různých pokrmů z masa a zeleniny:

Döner kebab – je pomalu opékané maso, které se postupně odkrajuje a servíruje se přímo do tureckého chleba a nebo na talíř se zeleninou

Köfte – jsou obdobou našich karbanátku, hodně kořeněné. Mohou se podávat i jako malé kuličky.

Pilav – je jednoduše řečeno rýže, do které přidávají šafrán. Je chutná.

Bulgur – je grilovaná zelenina (nebo spíše cuketa a baklažán)

Dále milují Turci čaj a kávu. Naschvál píšu čaj jako první, protože tam mají zvyk pít čaj celý den, dokonce jsou i tací, kteří Vás na čaj sami pozvou a vy je nemůžete odmítnout, protože je to stejná urážka jako byste na někoho plivl. Čaj vaří ve velké nádobě s dvěma vývody, z jedné teče skutečně velmi silný odvar černého čaje a z druhé voda na ředění. Budu se opakovat když napíšu, že si tento čaj hodně sladí (dvě kostky) – na to že ta sklenička je velká asi jako dva český frťany.  Za to kávu u Turků vidíte velmi zřídka.

Naposledy dávám sladké pokrmy. Pro mě byly tak sladké, že už jsem je ke konci cesty nemohl ani polknout. Na půllitr mléka do pudingu dávají tři hrnky cukru. Do známé baklavy (listové těsto, s medem a oříšky) dávají na plát listového těsta skleničku medu a toto zasypou oříšky. A nakonec určitě stojí za zmínku tzv. sultánova pochoutka – velmi husté želé, které je velmi sladké s různými příchutěmi (domů jsem dovezl granátové jablko, banán nebo například růži) a velmi často obalované v cukru, kokosu či pistáciích koupíte to tam za nějakých 18 Kč.

2/ Kultura

Turecká země je velmi multikulturní a přesto si zanechává stále ráz osmanské říše. Milují zpívání a proto je často slyšíte jak si prozpěvují (bacha někdo si myslí, že jim nadávají, ale není to tak). Výtvarné umění jsem neviděl, ale vím, že Turci milují čtení. Proto asi není náhodou, že nositel Nobelovi ceny za literaturu byl i Turek (Orhan Pamuk).

Velmi uctívají svého prvního prezidenta Mustafa Kemala Atatürka, který vyhlásil zákon o rovnosti pohlaví a Turci ho mají vyvěšeného kam se jen podíváte.

Náboženství ač existuje zákon o volném myšlení je čistě z 99% muslimské, mešity tam jsou skutečně všude ať už malé nebo velké narazíte na ně. Turci nemají rádi když si turisté mešity fotí – není to trestné, ale nemají to rádi. Každé 4 hodiny se z nich ozývají chvalozpěvy určené k modlitbě.

3/ Lidé

Někteří Turci vypadají mile, někteří bohužel méně. Je to národ obchodníků, takže i smlouvání a uzavření obchodů je pro ně běžnou náplní. Bohužel se najdou i tací, kteří nejsou moc přívětivý a vyzařuje z nich jakási agresivita. Jsou velmi hluční a svérázní. Když jsem přiletěl nepůsobily na mě vůbec dobře, ale jak tak člověk mezi nimi chodí tak si postupně zvykne. Turecké ženy se zde pořád moc neukazují, ale když nějakou potkáte většinou má zavázané vlasy do šátku. Mladé Turkyně už tak nechodí. Potkal jsem i školáky a moc se mi líbí jejich stejnokroje (alespoň se vyhnou šikaně kvůli oblečení). Nejlepší jsou skutečně ti staří Turci, většinou umí od každého jazyku trošku a hlavně Vám nic nevnucují. Já jsem si dal na tržnici tortillu plněnou balkánem a špenátem od velmi prostých lidí a byla na nich vidět velká vděčnost, takže jednu vlastnost pro ně typickou bych nenašel.

4/ Krajina

O moře velmi dbají, takže pláže jsou čisté. Vědí, že jejich výdělky záleží na turistech a proto se o moře i pláže takto starají. Moře mají krásně čistě a azurově modré, spadla mi čelist když jsem to viděl. Mají udělané krásně parky, kde rostou různé keře, které hrají hrůznými barvami a spoustu druhů palem. Narazil jsem i na banánovníky a mandarinky, které jsou velmi krásné když plodí.

Bohužel co je v turistických oblastech není jinde. Přesvědčíte se sami pokud pojedete od letiště k nějakému letovisku, uvidíte spousta poházených odpadků a nedostavěné baráky, je zde i hojně pomalovaných zdí a vcelku to vypadá velmi ponuře. Poté si uvědomíte co je pro Turky priorita.

Na závěr bych rád napsal, že je Turecko země krásná, rozvojová a přívětivá. Jednou se sem určitě vrátím, ale už ne nikdy do *** hotelu, věřte radím dobře.