Liberečané rozhodovali v historicky prvním referendu o budoucnosti městského majetku. Kvůli nízké účasti nejsou výsledky referenda pro město závazné. Dává ovšem jasný signál do budoucnosti.
Minulý týden proběhlo v Liberci historicky první všelidové hlasování, a tak je čas bilancovat. Z médií jsem zaregistrovala postoj paní primátorky, která nařkla organizátory referenda z jeho zneužití ve prospěch jedné politické strany. Zároveň dodala, že je ráda, že lidé nepodlehli silné manipulaci, nátlaku a lžím. Čímž pravděpodobně reagovala na, podle ní, malou účast obyvatel při hlasování.
Můj názor je zcela opačný. Ve chvíli, kdy petici podepíše takové množství lidí, které je potřeba k vypsání referenda, pak již jde o názor značné části veřejnosti a nejedná se pouze o názor úzké skupiny, v tomto případě politické strany. Je pochopitelné, že iniciátorem referenda je určitý okruh lidí, mající stejný postoj, názor k dané problematice. Ať už se jedná o různá občanská sdružení, nebo třeba politické strany.
Malá účast při hlasování odráží náladu ve společnosti. Lidé ztrácí víru, že by mohli sami něco změnit. Jsou znechucení všemožnými korupčními aférami, dnes a denně pozorují, jak jimi volení zástupci činí vše jen k vlastnímu prospěchu, jak přehlíží názory občanů. A jedno referendum jejich myšlení neobrátí. Na místě paní primátorky bych měla radost z toho, že k urnám přišlo třináct a půl tisíce obyvatel Liberce. Každý jeden z těch třinácti a půl tisíce dal najevo, že mu není osud Liberce lhostejný.
