Nepříjemnou situaci si zažili tři vozíčkáři z Liberce, když chtěli společně navštívit v místním kině filmové představení. S odvoláním na interní předpisy je personál odmítl pustit dovnitř. Přitom museli snášet posměšné průpovídky ze strany personálu.
Díky této příhodě skupiny hendikepovaných spoluobčanů na vozíčku jsem zjistila, jakým způsobem přistupují k hendikepovaným v síti multikin CineStar. Skupinku tří vozíčkářů nepustili do sálu, protože to nedovolují bezpečnostní pravidla. Celý sál je zkolaudován pouze se dvěma místy pro invalidy na vozíku.
Nechápu, jak může někdo postavit nové moderní kino a přitom počítat pouze se dvěma místy pro vozíčkáře. Je to pro mě nepochopitelné a jen to dokazuje fakt, že hendikepovaní jsou neustále diskriminováni. Kdyby mi někdo řekl, že do kina mohu jít sama, nebo pouze ve dvou, tak si budu klepat na čelo.
Nepochopitelný je pro mě i příslib manažera multikina, který uvedl, že veškeré podněty ze schůzky s vozíčkáři, kterou zorganizovali novináři, předá vedení společnosti a ta třeba při stavbě nového multikina více zohlední hendikepované a nabídne jim víc míst. Místo toho by se pan manažer měl přičinit o to, aby proběhly v co nejkratší době stavební úpravy stávajícího kinosálu, které by umožnily změnu bezpečnostních předpisů, a do kina by tak mohli najednou víc než jen dva vozíčkáři.
Na tomto příkladě je jasně vidět, že je potřeba neustále podporovat začleňování hendikepovaných do společnosti. Ať už jde o dostupnost úřadů, divadel, kin a ostatních institucí, nebo o pomoc při uplatňování se na trhu práce.
