"Zasr... kapitalismus"

Tento výrok můžeme běžně slyšet v hospodách nižší kategorie a pronášejí jej lidé, kteří nikdy žádný kapitalismus nezažili, zažili jen reálný socialismus a socialismus s lidskou tváří, který máme dnes, převlečený za kapitalismus, stejně jako náckové jsou pravičáky.

Kapitalismus v pravém slova smyslu je systém ctící svobodu člověka ve všech směrech. Svobodu podnikání bez regulací a dotací, svobodu volného trhu bez regulací, svobodu sebeuplatnění bez regulací, svobodu bránit sebe, svou rodinu a její majetek bez regulací, svobodu nevypovídat proti sobě a svým příbuzným. Se svobodou jdou ruku v ruce i závazky a povinnosti. V první řadě čest, slovo dnes téměř neznámé, slovo muže bylo víc než zákon, následně zodpovědnost za sebe, své činy a svou rodinu, patriotismus a sounáležitost se svou komunitou, či státem a ochota za něj položit život, totéž i v opačném gardu, hrdost a snahu postarat se o sebe a svou rodinu bez podlézavého škemrání. S těmito vlastnostmi se snoubila i solidarita a  ochota pomoci komukoliv kdo to potřeboval.

Zažil takovou dobu a společnost někdo z nás? Já ne, přesto je pro mne taková společnost cílem, chtěl bych to zažít. Zatím, 25 let po údajné revoluci jsme svědky absolutní socializace, schválně si udělejte soukromý průzkum kolikrát za den se v médiích veřejné služby, která si povinně platíme, objeví slovo sociální, socialistická, socializace, socialismus, já jsem jej nedělal, jelikož nemám tak odolný nervový systém, ale vezměme to postupně.

Svoboda podnikání neexistuje, každý musí mít živnostenský list, být řádně evidován aby po něm bylo možno vymáhat povinné platby a daně. Podnikání je regulováno tisíci předpisů a nařízení aby drobný začátečník neměl šanci se prosadit, vyvolení jsou dotováni. Trh není absolutně volný, jako drobný výrobce uzenin nemohu na trzích prodávat, jelikož nejsem schopen dostát veškerým předpisům a nařízením a pokud bych dostál, již by se mi to nevyplatilo a raději bych toho nechal. Téměř na vše musí být koncese  a úřad rozhodne zda jsem způsobilý nějakou činnost, třeba zcela běžnou, vykonávat, přičemž je kladen daleko větší důraz na, byť i pofiderní, vysokoškolské vzdělání před skutečnou znalostí věci. Daňová zátěž je obrovská a prostý zaměstnanec musí vytvořit minimálně 3x vyšší užitnou hodnotu než je jeho mzda aby se zaměstnavateli alespoň zaplatil, počítám-li do toho i firemní daně, za které firma od státu nedostane vůbec nic, tedy dostane, další předpisy a regulace. Cílem všeho toho není zájem o komfort zákazníka a jistotu jeho neošizení, ale prachy, prachy pro státní mašinérii, která má tendenci nekonečně bujet.

V reálném socialismu nebyl kladen důraz na ekonomickou prospěšnost každého jednoho zaměstnance, jelikož byli všichni zaměstnanci státu a musili být zaměstnaní, dobrý nebo špatný. Postupem času a společenského vývoje se lidé naučili práci pouze předstírat a stát zase předstíral, že je za to platí. To v mnohých přetrvalo dodnes, proto zůstali zaměstnaní jen ti schopnější, ale udušeni obrovskou daňovou zátěží aby uživili ty neschopné, takže se mají stejně blbě jako oni a nadávají na zaměstnavatele místo na stát, který je o peníze odírá. Mnohem lépe se mají současní státní zaměstnanci, tam to je jako v reálném socialismu stále, jelikož ten socialismus stále máme.

Současný socialistický stát zůstal věrný svému předchůdci ve věci osobní obrany. Občan nemá právo se osobně bránit  agresorovi, je povinen neprodleně kontaktovat policii a ta jej zachrání. Kdo z vás to někdy vyzkoušel? Kdo z vás dokázal alespoň vytáhnout z kapsy mobil, vzpomenout si na číslo a zavolat? Na to v bojové situaci není  čas. Buď padnete nebo se ubráníte, zpravidla to prví, jelikož se jedná o moment překvapení. Veřejné nošení zbraní je zakázáno a jejich vlastnictví přísně evidováno a regulováno. Ráj pro zločince. V paměti mi zůstalo pár případů, již si přesně nedovedu vybavit jeho jméno, ale stal se smutným hrdinou incidentu, tuším, na Karlově náměstí v Praze. Dalším byl někdo, myslím i známý, který se dokázal ubránit a způsobil smrt útočníka, byl obžalován. Muž, který zastřelil kuší zloděje na svém pozemku byl odsouzen. Zločinci mají svá práva, oběti ne.

Na to navazuje pošlapávání ústavních práv občanů. Neznám paragrafy a nebudu je vyjmenovávat, ale právo nevypovídat proti sobě a osobě mně blízké snad ještě platí, nebo již ne? Bylo totiž pošlapáno zavedením takzvané zodpovědnosti provozovatele vozidla. Lhostejno, zda vozidlo řídil je nařčen z údajného přestupku a tím označen viníkem, pouze proto, že využil svého ústavného práva. Tak máme ta práva nebo je nemáme. Zločinci je mají, běžní občané, kteří se ničeho škodlivého nedopustili, nikoliv.

Solidarita, je mi až trapně když slyším žebrotu ať již jakýchsi neziskovek nebo združení o příspěvek na léčbu Lukáška, Jiříčka, Anežky, kteří trpí vážnou chorobou (jména jsou smyšlená). V kapitalismu bych tyto prosby chápal a rád bych přispěl. Ale v socialismu kde máme povinné zdravotní pojištění, takže prachů tam plyne víc než si dokážeme představit by toto vůbec nemělo existovat. Milión, deset miliónů, miliarda, to by mělo být lhostejné, jednou je to povinné, takže služby pro všechny, ale ne, pro někoho ano a pro někoho ne. Jedna technika ano, jiná technika ne. Co to je za hybrid, ve kterém žijeme?

Nevyčerpal jsem veškeré možnosti popisu současného společenského systému, ani to není možné, ale skutečně si myslíte, že žijeme v kapitalismu? Že jsme svobodní ve všech směrech, že jsme zodpovědní, vládní garniturou počínaje a obyčejným člověkem konče? Že naší prvotní prioritou je sounáležitost s komunitou, ve které žijeme a odvaha za tuto komunitu bojovat s nasazením vlastního života?

Obávám se, že upřímné odpovědi většiny občanů budou znít NE.

Zasraný socialismus.

Jaromír Hlubek