Naposled jsem byl tak zděšen jako adolescent někdy kolem roku 65 minulého století. Měl jsem špatné sny a obával jsem se apokalypsy. Tehdejší komunistická propaganda nám nalévala do hlav obrovské nebezpečí ze strany Amerického imperialismu, který prahne po zničení tábora míru a uvržení lidstva do jaderné katastrofy.
Poslední zpráva oficiálních médií zní: Rusko napadne jadernými zbraněmi Dánské vojenské lodě, jakmile Dánsko přistoupí na projekt protiraketové obrany v rámci NATO, co by následovalo si těžko dokážeme představit a v podstatě by nám to bylo již jedno. Pravda, nebo propaganda? Kennedy, který svého času čelil skutečnému nebezpečí a Rusové (tenkrát Sovětský svaz) vyslali své ponorky s jadernými zbraněmi až k ostrovu Kuba, se tento problém snažil vyřešit diplomaticky a nakonec Chruščova od jeho úmyslů odradil. Byla to poměrně velká krize a hrozila fatálním konfliktem. Nakonec se mu jeho spoluobčané odměnili atentátem s následnou smrtí. Nelze prostě přejít možnost, že komunisté již tenkrát měli svou pátou kolonu i v USA. Propaganda „tábora míru“, v té době, házela na svého nepřítele ta nejhorší podezření, nazývala je válečnými jestřáby a nepřáteli mírového soužití mezi národy.
Reagan a Gorbačov taky nalezli jakž takž společnou řeč. Reagan byl, přes veškeré komunistické pomluvy, nejlepším presidentem USA ve 20. století a je tomu tak až dosud. Byl to člověk pevných zásad, který se nikdy nesnížil ke lžím a to co řekl myslel naprosto vážně. Nikdo jej nemůže nařknout z populismu a podléhání tlakům ze strany politických a finančních kruhů, nikdy nepřistoupil na jakékoliv omezení osobní svobody občanů USA, nikdy nepropagoval myšlenky nesvobody. Gorbačov musil být vstřícný, jelikož Sovětský svaz se potácel na hranici přežití a s ním i jeho satelity, mezi které se počítáme i my. Události roku 89 jsou nám známy. Režimy se změnily, Občané byli unešeni možností svobodného života a možností se postavit, po americkém způsobu, na vlastní nohy a mnozí to udělali. Bojovali jsme s kostlivci minulosti a existenčními problémy a jen okrajově se nám donášelo, že v zemi našich ideálů se dějí podivné věci. Reagan byl mrtvý, vládu převzali „demokraté“ po našem socialisté a objevovaly se tendence k nenormálnosti. Ženě nesmíte podržet dveře, jelikož ji to urazí, černoch je vždy chytřejší než běloch, bukva je lepší rodič a nefachčenko se musí mít stejně dobře jako producent hodnot. Bylo to nenápadné a smáli jsme se těm poťouchlým Američanům.
Dnes se již nesmějeme, úsměv nám zamrzl jako dřevěné loutce. Komunistický muslim Obama dokázal propagandou přesvědčit voliče, ze kterých si jich valnou část naimportoval z Mexika a jiných států, aby jej opět zvolili. Jeho politika byla základem finanční krize, která se s námi táhne až dodnes. Svoboda a přirozená lidská práva jsou pošlapavány kam se člověk podívá a ty „směšné“ nesmysly se z USA přenesly i k nám.
Krize pokračuje, socialismus se potácí na hranici přežití, všichni jsou zadluženi za hranicí dohlednosti, proto je potřeba najít společného nepřítele, na nějž se to vše svede. Pošťouchnutím Ukrajinského vedení příslibem možných asociačních dohod, to začalo. Muži, kteří procházeli pouští na západ Ameriky říkali: Nedráždi chřestýše bosou nohou. Přesně to udělala EU a jsem přesvědčen, že to neměla až tak z vlastní hlavy, protože kdo by chtěl do zadluženého spolku přivést ještě zadluženějšího kámoše? I stalo se a strhl se Majdan kde jsme neváhali přiložiti polínko na jeho podporou a tím podporou násilnému převzetí moci na Ukrajině. Ostatní je všeobecně známo, bylo o tom napsáno tisíce článků.
Když Chruščov pronikl až těsně k hranicím USA, strhla se Karibská krize. Kennedy uvedl do bojové pohotovosti své nejničivější síly a jen jeho obezřetnost a uvážlivost zabránila katastrofě. Já se jen modlím aby Putin zachoval stejnou obezřetnost a uvážlivost, nenechal se vyprovokovat a nepodlehl brutální propagandě a skutečně neudělal to, co si všichni, je mi až zle to vyslovit, na západě přejeme. Naše současná propaganda si v ničem nezadá s tou komunistickou předchozích let. Být znovu adolescentem, měl bych opět velmi těžké spaní.
Jaromír Hlubek
