Někdo rozhodne, že něco dostanete zadarmo. Sám jsem si jí jednou užil a vnitřně mi to vadilo, jelikož jsem dostal daleko větší karmu, než by si článek zasloužil.
Články píši protože chci a neberu to jako soutěž, ale vyjádření názoru. Jestli se můj názor někomu líbí, nechť to vyjádří v diskusi a nechci dostávat lepší hodnocení díky rozhodnutí nějakého úředníka.
Toť analogie na fungování naší eurounijní podnikatelské sféry. Úředník se zamyslí, má balík eurounijních peněz, z kterých si něco odkloní na své konto a rozhodne, které podnikání je dobré. Tomu dá dotaci. Dotovaná firma má najednou obrovskou tržní výhodu, jelikož konkurence dotaci nedostala, tudíž může jít na dumpingové ceny korelující s kvalitou. Jak známo, nějaký ten blbec, který si to koupí se vždy najde. Výhoda je, že těch blbců nemusí být tolik aby se firma zachránila. Nekvalitní výrobky dotované firmy s ohledem na velké množství blbců zahubí firmy nedotované, které se samozřejmě snaží konkurovat dotovaným cenám až na roveň sebezničení. Tak vypadá v ostrých bojích probíhající podnikatelská soutěž. Korupce, buď dostanu dotaci já a ty zkrachuješ nebo dostaneš dotaci ty a já zkrachuji. Nikdo zkrachovat nechce, proto jde až na krev, nakonec jeden zkrachuje, druhý prosperuje a úředník tyje. Toto kontraproduktivní socialistické jednání má na svědomí hospodářský útlum, ničení podnikatelských invencí, zastavení technického pokroku a návrat do doby kamenné. Tendence minimalizace „uhlíkové stopy“ vedou lidi zpět do nevytopených jeskyní. Až se dotovaný systém zhroutí, budeme se lovit navzájem, jelikož zvířat je málo a lidí je mnoho, velmi mnoho. Začne boj o přežití, ale zvýhodňovat již nebude úředník, ale sama příroda a ta je mocná a nestranná..
